Do boje nasadilo arsenál horlivých slibů, přemlouvání a škemrání, dokonce i modré z nebe bylo ochotné snést a to jen proto, že někteří zatvrzelí zákonodárci, kteří nechápali, že návrh přichází z jiné planety, odmítali se k pošlapání tržních principů připojit. A nebyli to jen poslanci, kdo měl zásadní výhrady. Velké subjekty sdružující významné a rozhodující firmy, a dokonce i instituce, budící na rozdíl od jiných důvěru, na část představení přizvaných do Pracovních skupin pod taktovkou MŽP a v režii moudré neviditelné ruky se mohly, coby kulisy, velkého divadla účastnit.

Ale po pravdě řečeno, to bylo tak všechno.

Dopadlo to tak, jak už si pomalu zvykáme. Novela, byť veskrze kontroverzní, byla přijata, neboť máme důvěřivé zákonodárce, kteří uvěřili, že MŽP opravdu, ale fakt opravdu, vše napraví v připravovaném návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností.

Na druhou stranu je třeba říci, že to nebyla jen zmíněná „elektronovela“, kdo významně naboural tržní prostředí v oboru nakládání se zpětně odebranými elektrozařízeními a elektroodpady, ale že se na deformacích, krůček po krůčku, podílela legislativa, která „elektronovele“ předcházela. A tak se stalo, že dnes máme na zákonné úpravy, účelově přizpůsobené zájmům konkrétní lobbistické skupiny tvořené několika soukromými firmami, původně založenými za účelem provozování kolektivních systémů výrobců elektrozařízení.

No neberte to. Představte si, že jste firma, která zákonem má zajištěn blahobytný život, nikým neohrozitelný a kdyby se přece jenom nějaký takový závistivý kverulant objevil, ze zlou by ho MŽP vyprovodilo. Nic jiného by nezbývalo, neboť stálo u zrodu tohoto tržního zázraku a nebylo by dobré, kdyby se nějací šťouralové dotazovali, jakže to vlastně v roce 2005 bylo a kam že ty strůjce tohoto zázraku větřík zavál? Zatím co jiní se pachtí v potu tváře, a dokonce se živí vlastní prací, aby zajistili chléb vezdejší sobě a svým zaměstnancům, existují jiní, také „podnikatelé“, kteří z pozice svého výsadního postavení se tomuto přízemnímu způsobu obživy úspěšně vyhýbají a naopak, jako pilní střádalové, korunku ke korunce škudlí z recyklačních poplatků, které každé ráno, coby nezdaněný příjem, naleznou jako pozornost, nás občanů, pod polštářem. No, a aby se nestalo, že by škudlilové, nedej Bože, někdy nevyšli, tak jim MŽP pomůže aspoň tak, že s elektrozařízeními, která poslední uživatelé odevzdají na sběrné dvory, či prodejcům elektro, mohou tyto „významné“ společnosti svobodně obchodovat nebo je poskytovat ke zpracování s nimi majetkově provázaným firmám. Není tedy divu, že za desetiletí existence těchto „podnikatelských subjektů“ se jejich „uškudlené“ příjmy vyšplhaly do miliardových hodnot (Podrobněji se tímto tématem zabývá NFPK na svých stránkách v kauze „Elektroodpady“.).