Tenhle výčet by mohl pokračovat do nekonečna, zkusím ale předvést myšlení politiků a je jedno, zda se vydávají za pravici či levici, zájem mají jediný a stejný - být znovu zvolen a občané je zajímají jen jako voliči. Tedy těsně před volbami a bez ohledu na jejich potřeby - tedy těch občanů. Zkusím to na velmi nezajímavém návrhu zákona o odškodnění za ztrátu zaměstnání z politických důvodů v letech 1948 - 89 bývalým vojákům.
Nevybral jsem si tento miniproblém (počet osob, jichž by se to týkalo, nepřesahuje pár stovek) náhodou. Jeho osud, postoje politiků, roztodivné námitky - to je podivná kuchyně, v níž se sestavují pravidla pro naše životy.
Podívejme se tedy na ten návrh zákona.Týká se osob, které komunisté vyházeli z armády v letech 1948 - 1989. V prvních letech jejich vlády to byli především ti, kteří bojovali v 2. světové válce a dopadli pak po válce úplně stejně, ať bojovali na Dukle či u Tobruku, ať byli v domácím odboji nebo bojovali v jiných armádách. Byli to i legionáři z 1.sv. války, vojáci z 1. republiky, příslušníci vládního vojska. V druhé vlně po r.68 byli vyházeni ti, kteří se odmítli podrobit sovětské okupaci. Samozřejmě mezi těmito "vlnami", a to až do konce komunistické vlády, byli vyhazováni další nepohodlní, kteří se jaksi vymkli kontrole. Musíme mít ovšem na vědomí, že tohle se netýkalo jen těch konkrétních osob, musíme si stále uvědomovat, že vládnoucí zvůle dopadala především na rodiny, na děti. A to nezužujte pouze na peníze, šlo především o vzdělání. Děti byly vlastně rukojmí.
Tak tihle lidé (naprostá většina jich už nežije) a nebo jejich vdovy (a ani těch už moc není), by měli podle návrhu zákona dostat malý příspěvek k důchodu.
A jaké jsou námitky politiků? Fascinující, a k mému obrovskému překvapení přicházejí především z pravé strany politického spektra. Ale ono vysvětlení je dost prosté.
V první řadě přichází tvrzení, že tihle lidé si nic nezaslouží, protože sami byli ve straně a mnozí byli i funkcionáři. Ale jaká je tu souvislost, jaký vliv to mělo na podstatu protiprávního jednání, jímž takový vyhazov vskutku byl? A co tím odpůrci zákona chtějí říci? Víme, jak se tento problém řešil v obdobných případech (i když je nechci dávat do stejné roviny, to nelze, ale jde o princip řešení), například u pétépáků či politických vězňů. Odškodnění dostali všichni - ale pokud se zkompromitovali (členství ve straně, práce pro StB a podobně), nevzali je do svých organizací.
Nikdo nehodnotil jednotlivce podle toho, jaký byl jeho vztah ke komunistům, naopak byli všichni odškodněni bez výjimky za to, jaký byl vztah komunistů k nim.Čím to, že u vojáků chtějí někteří politici náhle zvažovat jejich morální hodnoty? Přímo se vnucuje myšlenka, že nikdo ani omylem nechce trestat pachatele těchto zločinů, pravděpodobně proto, že bývalí politruci a kontráši, různí absolventi stranických politických vysokých škol či straničtí funkcionáři dodnes v armádě pracují a dokonce mnohým politikům radí - a ti je poslouchají. Na ně jsou politici z nějakého zvláštního důvodu už od 18. listopadu 1989 hodně krátcí, tak si chladí žáhu na jejich obětech? Trocho zvláštní pojetí práva a demokracie.
Další důvod, proč jsou tito vojáci odsouvání až za okraj zájmu, je podle některých politiků skutečnost, že nestříleli. Ale proboha o tomhle vojáci nerozhodují, o tom rozhodují právě politici a vojáci o tom rozhodovat nesmějí a je to tak dobře. A politici rozhodli, že v roce 38 i 68 se střílet nebude. V prvním případě pak řada vojáků utekla z vlasti, aby mohli proti stejnému nepříteli bojovat jinde, v druhém případě se odmítli podrobit okupaci a byli potrestáni. Dnes je politici (i když ne stejní), kteří tenkrát nerozhodli, za svůj postoj trestají znovu (a zdá se, že tím jaksi "do foroty" ospravedlňují své budoucí činy). A jen tak a trochu jízlivě na okraj - oni ti vojáci nestříleli ani v roce 89, i když mnozí hodně chtěli.
Další důvod je, že byli vyhazování z práce i lidé v jiných profesích, což je pravda, ale tady je potřeba se zamyslet nad tím, jaký byl dokonce i tehdy rozdíl mezi běžným pracovním vztahem a služebním poměrem, jakou měl voják - byť v té době jen teoretickou - možnost se bránit. Málokdo ví, že voják ani neměl občanský průkaz, což vedlo k někdy až groteskním situacím třeba při dopravních přestupcích. Je to prkotina, ale mimořádně příznačná. Vojáci nesměli mít žádnou organizaci podobnou, byť jen vzdáleně, odborům. A to už o ukončování pracovního či služebního poměru něco říká.
V řadě "nevojenských" případů se běsnění komunistů spokojilo s přeřazením na nižší funkce, snížením platů, přemístěním na jiné pracoviště a podobně. To se u vojáků stalo jen předstupněm skutečného vyhazovu. A všimněte si ještě jedné zajímavosti - množství. Přesný počet vyhozených eviduje ministerstvo obrany, já vím jen to, že po r.68 to bylo asi 12 000 osob. Která další profese byla takto postižena? Nevím ani o jediné.
Závěrem jen podotýkám, že smysl tohoto zákona není těch pár korun k důchodu. Smyslem je vyjádření postoje dnešních politiků k chování, jednání a morálce všech aktérů tehdejšího dění - a není to historie, ještě někteří žijí a to jak pachatelé, tak jejich odpůrci (nějak se mi nezdá nazývat je oběťmi, vždyť projevili vzdor).
Dávejte proto prosím všichni pozor, jak se politici rozhodnou poděkovat těm, kteří se dokázali postavit minulému režimu. A obzvlášť velký pozor dávejte vy, kteří v dnešní armádě sloužíte. Jaké stanovisko zaujmou politici k těm, jimž slova jako vlast a povinnost velela chovat se tak, jak učinili a to bez ohledu na vlastní existenci a často i svobodu a domov, tak se pochopitelně budou chovat i k vám.
Nebo se mýlím?
Petr Mrázek
člen Vojenského sdružení rehabilitovaných
Praha 6
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
