Toto říká „Manifest dekolonizace“, který byl v rámci akce Týden Afriky přednesen 12. 9. 2020 skupinou vysokoškolských studentů a profesorů. Akci pořádalo Centrum afrických studií FF UK v kampusu Hybernská v centru Prahy. Manifest lze snadno najít na internetu, kupodivu je zcela anonymní, chybí jméno jediného autora či spoluautora, což je vzhledem k obsahu velmi příznačné. Pravděpodobně je zbytečné těmto lidem říkat, že nemají pravdu. Protože oni mají svou pravdu a nenechají se zmást žádnými fakty. Přesto považuji za svou povinnost se k tomu vyjádřit.

Kolonialismus se proťal s historií naší vlasti - pokud vím – dvakrát. Poprvé to bylo tehdy, když čeští panovníci v 12. a 13. století pozvali k osídlení našich řídce obydlených pohraničních krajů kolonisty (tedy osadníky) z Bavorska, Saska, Flander, Slezska, Rakouska, Nizozemí i odjinud. Jak se nám to vyplatilo, to jsme poznali až ve století dvacátém a nevzali jsme si z toho žádné poučení. Ale to jen tak mimochodem. Tito kolonisté se tedy stali poddanými Přemyslovců a následně tedy – moderním slovníkem – občany našich zemí. Že si to k srdci moc nevzali, to je jiná otázka.

Druhou „ochutnávkou“ kolonialismu byly pokusy Osmanské říše (čti Turků a islamistů) kolonizovat Evropu, kdy v letech 1599, 1623, 1663 a 1683 vpadli na Moravu, vyplenili a vypálili desítky osad, vesnic, městeček a měst, „nepotřebné“ obyvatelstvo vyvraždili a desetitisíce jich odvlekli do otroctví. Možná by mohli autoři Manifestu zkusit jít manifestovat do Istanbulu s heslem „Na českých životech záleží“, nebo „Na křesťanských životech záleží“.