Evropští politici řeší burkiny, řeší kvóty, řeší šátky ve školách, řeší jakousi integraci. Nezajímají se vůbec o podstatu problému, jímž je vztah dvou odlišných civilizací - a obávám se, že hodně odlišných. Evropská civilizace je křesťanská, stojí na židovské morálce, řecké filosofii a římském právu. Je charakterizována oddělením moci světské a duchovní. Světská moc je regulována - zjednodušeně řečeno - Magnou chartou. Evropská civilizace stojí na osobní odpovědnosti, soukromém vlastnictví, respektování práva a osobních svobod, plnění povinností. Je výsostně individualistická, ctí rodinu jako základ společnosti, je přitom organizovaná a strukturovaná. A nenechte se zmást levičáckými protirodinnými a protispolečenskými trendy - to je sice těžká, ale doufám krátkodobá nemoc. Ale to je jiná kapitola.

Islám je postaven na tom, že Bůh zjevil Mohamedovi korán, základní text islámu. Jde o obnovení původní víry, kterou židé a křesťané špatně vykládali a vědomě zkreslili. Korán je vykládán jako neměnná pravda určující každý krok, každou myšlenku věřícího. Je absolutní, vše je předurčeno. Je fatalistický, neuznává individualitu. Navíc je to učení, které je současně náboženstvím, morálním a právním kodexem, je neměnnou pravdou, je organizační strukturou společnosti. Jiné civilizace ignoruje, národy podrobuje a v zásadě je agresivní.

To, co si myslím a co jsem napsal ovšem vůbec neznamená, že by soužití těchto dvou civilizací nebylo možné. Zcela jistě se můžeme v klidu a míru navštěvovat, poznávat, obchodovat spolu. Obávám se však, že soužití ne jednom teritoriu nepovede k ničemu jinému, než ke střetu základních hodnot, které slučitelné nejsou. Já islám nezavrhuji, ani jím neopovrhuji. Vůbec si nedovoluji porovnávat, hodnotit či kritizovat. Prostě jen konstatuji, že pojetí rodiny je rozdílné, postavení ženy ve společnosti odlišné, postoje k menšinám - např.sexuálním - neporovnatelné. Proto si myslím, že vzájemné dobré vztahy jsou podmíněny tím, že je nebudeme provozovat na společném území. A to je podklad pro jakékoli další chování - musíme se naučit respektovat islám v jeho naprosté odlišnosti a ctít jeho právo na tyto odlišnosti a naopak. Nezbývá tedy než oboustranně respektovat nedotknutelnost území, právního řádu, morálky a kultury. A pak to půjde.