To téma má přitom mocný emoční potenciál. Nejen proto, že jde o rozpočet, o peníze nebo že tu prý někdo tzv. zbohatne. Ale i proto, že jde o církve, zejména o tu katolickou. V pozadí je hluboký spor českých duchovních dějin. Jeho povaze dnes rozumějí jen zasvěcenci. Široká veřejnost si ho vykládá po svém. Vnímá katolickou církev jako feudální vykořisťovatelku, jako předchůdkyni totalitních režimů, jako element národu nepřátelský. Proto vidí v komunistických konfiskacích církevního majetku akt dějinné spravedlnosti, dokončení „nápravy Bílé hory“.

Myslím, že ověřitelná skutečnost je jiná. To ale nezajímá nejen veřejnost, ale ani tvůrce levicové předvolební strategie. Spustili populistické nálady, které nyní neumožňují uchopit téma věcně a racionálně o něm jednat. – Jistě: tzv. restituce zatíží rozpočtové výdaje (jsou tu problémy, které je zatíží mnohem víc). Zapomíná se, že restituce umožní, aby se církve staly samoživitelkami, že tedy eráru posléze odtíží. Tedy nezbohatnou. I potom zůstanou chudé.