Byl vhodně komponovaný - a působivý. Byl to vlastně vzkaz (je jedno, zda záměrný nebo bezděčný) hned několika adresátům. Především veřejnosti, aby nahlédla do zákulisí strany, která v ní vzbudila tolik nadějí.

Také odvolacímu soudu, který vynese pravomocný rozsudek. Možná i tomu soudu, který projedná odvolání státních zástupců, pánů Rampuly a Grygárka. Proč jemu? Inu, bylo mu dáno na srozuměnou, že veřejnost se o některá soudní jednání velice zajímá. I když projednávání kauzy obou pánů neproběhne před kamerami, měl by být konečný verdikt pečlivě promyšlený, vyargumentovaný, dokonce moudrý.

Tento vzkaz by ostatně měli zachytit všichni příslušníci soudcovského stavu. Oproti mnoha jejich rozsudkům, v nichž se projevila jejich ledabylost, libovůle i alibismus, osvědčil tentokrát soudce Jan Šott náročnost, respekt k hodnotám jako zdravý rozum a dobré mravy, ale udělal to, co má soudce v popisu práce, totiž nalézání práva. I v kauze politicky prekérní. Má v tomto směru předchůdce, Vojtěcha Cepla ml. v případě „justiční mafie“. Ten zůstal bohužel jaksi upozaděn. Doufejme, že se Janu Šottovi podařilo prošlápnout tutéž cestu o kus dál.