Po tomto stručném úvodu chci poukázat na to, jak významnou funkci má ve veřejné poltické rozpravě pomluva a očerňování. Někdy je to záměr, jehož cílem je znemožnit politického odpůrce. Jindy je to sebezáchovný manévr někoho, kdo ztrácí půdu pod nohama. Variantou téhož je pomluva nebo očernění jako způsob výkladu, k němuž se uchyluje někdo, kdo situaci moc nerozumí. Ještě jindy je to plácnutí, hospodský kec. Upřesňuji, že pomluva je účelově užitou polopravdou, zatímco očernění je lží. Rozlišování obojího není tak důležité, protože jejich funkce ve veřejné rozpravě je stejná.

V současné vládní krizi, způsobené hroucením strany Věci veřejné, jsme si toho užili dost a dost. Např. manévr Karolíny Peake, tedy vytvoření tzv. platformy. Paní poslankyně Klasnová, manželka pana Bárty, ještě vcelku korektně prohlásila, že pohnutky své bývalé přítelkyně nechápe (myslím ale, že jsou do značné míry srozumitelné). Zato Radek John, formální předseda strany, je rovnou označil za nízké a nečestné. Za touhu po postech a funkcích.

Z úst politika to zní groteskně, neboť politikovi jde z podstaty věci o posty a funkce (pravda, také by mu mělo jít i o něco dalšího). Zrovna panu Johnovi by v tomto případě slušela uvážlivost. – Zato pan exministr Dobeš přispěl do veřejné debaty na toto téma pouze chaotickým sledem nadávek. Myslím, že je to projev člověka, který ztratil půdu pod nohama a navíc nerozumí.