V HN se jednou týdně objevuje pravidelně stránka zvaná „Macháčkova výměna“. Redaktor Jan Macháček tam zve k diskusi představitele naší odborné ekonomické elity. Zrovna nedávno diskutovali o tom, co může v ekonomice ovlivnit český prezident. Byla to debata zajímavá a poučná. Jeden z účastníků upozornil, že záleží na síle osobnosti: „Pokud je prezident názorově silný, může postoje Čechů významně ovlivnit. Připomeňme si např. ostře vyhraněné názory Václava Klause na EU. Myslím, že tady je vliv českého prezidenta nezpochybnitelný.“

Autorem výroku je pan Brožka, hlavní analytik Reiffeisenbanky, ale vyjádřil jím obecně zřejmou skutečnost. Ano, Václav Klaus je silná osobnost, neboť je tak brán, a má silné názory, neboť ty se prosazují. Jen mi v těch debatách chybí snaha dobrat se toho, co činí silný názor silným. Jsou lidé, kteří Klausovy názory na EU beze zbytku přejímají. Jsou jiní, kteří jejich síle také podléhají, ale kdesi v koutku duše nesměle připouštějí, že Klausovy silné názory na EU jsou přece jen v čemsi problematické, protože realita EU je mnohem složitější.

Síla je koneckonců pojem fyzikální. Nejpůvodnější zkušeností, kterou s ní máme, je naše síla svalová. A hned po ní je to zkušenost s lidmi a věcmi, kteří jí odporují a často ji přemáhají. To ostatní jsou metafory. V čem tedy spočívá „síla“ nějakého názoru? Neměli bychom názor podřizovat ještě nějakému jinému kritériu než právě síla?