Úplatkem běžně rozumíme sice protizákonný, ale jasně definovaný obchodní kontrakt, vlastně výměnný obchod, kdy jsou stanoveny vzájemné kroky obou stran. Například: „Tady máte tisícovku (nebo dvě nebo tři, co já vím) a vy mi zařiďte řidičák!“ – Může to proběhnout i mlčky. Jako kdyby si obě strany řekly: „Tady je státní zakázka a tady je iksprocentní provize.“ Těch procent je možná deset, možná dvacet, já to nevím, ale vědí to obě strany kontraktu, protože taková je zavedená konvence a není třeba o tom mluvit nahlas. Zavedené konvence jsou v obchodních vztazích důležité. Říká se tomu „business as usual“. Mohli bychom říci „obvyklý obchod“. Ten nemusí být nutně nepoctivý, záleží na tom, co je v kraji zvykem. Součástí konvence se ale může stát i tučná provize. Schopný detektiv to může odhalit.

Šikovný obhájce pana Bárty by mohl soudu namítnout, že při předávání obálek o takovou transakci nešlo. Pan Bárta neřekl: „Tady máte peníze a vy mě budete poslouchat“. Dokonce to ani mlčky nenaznačil. Lze sice předpokládat, že každý dárce si významným finančním darem obdarovaného nakloní. A je-li to šéf strany, byť neformální, a jsou-li obdarovanými poslanci téže strany, šéf tím ovlivňuje jejich poslanecké rozhodování. Ale to je dedukce, kterou nelze doložit z případu samotného. Pravda, taková konstrukce obhajoby může ztroskotat na postoji slečny Kočí, která si o peníze neřekla, ani je neočekávala, a naopak vše ihned nahlásila. Bude to soudu stačit? To se uvidí.

Soudci to dnes mají těžké. Například pan Vojtěch Cepl junior. Žalující strana se cítila dotčena titulem „justiční mafie“, jímž ji jeho autorka veřejně označila. Soudce Cepl si s tím dal práci a shledal, že žalující strana se chovala takovým způsobem, že označení „justiční mafie“ bylo pochopitelné. Jeho autorka se tedy nemusí omluvit. – Řekl bych, chvályhodné rozhodnutí. Zdá se však, že si tím soudce Cepl příliš nepomohl. Že na něm ulpělo jakési podivné ódium. Inu, soudci to dnes mají těžké.