Člověka může třeba napadnout, že je něco jako Boží humor. Bůh, tajemný a nepochopitelný Pán dějin, si může s lidmi velkolepě zažertovat. Vzpomínám, jak jsme jednou ještě jako studenti takto dumali o Boží Prozřetelnosti a jejím působení právě v dějinách, když někdo z nás prohlásil: „Zdá se, že Bůh je někdy velký recesista“.
Vzpomněl jsem si na ten výrok v souvislosti s nedávnými událostmi na naší politické scéně. ODS na svém kongresu stydlivě uvažovala o příčinách nedávných neúspěchů, chodila kolem toho jako kolem horké kaše, ale nakonec to nějak uhrála. I při hlasování ve sněmovně to nějak uhrála. Spolu s celou vládou dostala to své nakonec pod střechu. To, jak se tři zavilí a protivní rebelové překvapivě vzdali poslaneckého mandátu, to byl přece frajerský kousek, s jakým předem nikdo nepočítal!
Místo nich automaticky nakráčeli tři dávno předtím ustanovení náhradníci a hned tu byla potřebná většina. Jenže – bác ho!! Jeden z nich si mezitím stačil vysloužit odsouzení za korupci. S tím se taky nepočítalo. Odsouzení sice zatím nepravomocné, ale za korupci. Odhlédněme od způsobeného pohoršení, mnohdy ostatně účelově nafukovaného, a uznejme: není ta situace velkolepě groteskní?
Jako kdyby nic netušící člověk otevřel škatuli a vybafl na něho čert. Anebo had, to je ještě lepší. Pokud připustíme, že existuje Bůh, že se zajímá o člověka a jeho dějiny a že má smysl pro humor, pak se může nabídnout takovýto výklad: sám Bůh tu dal najevo Občanské demokratické straně: „Tak snadno mi, holenkové, z toho nevyklouznete!“
Víko té škatule už nelze přibouchnout, obsah je venku. Možná, že novopečený pan poslanec, který dosud roztřeseně očekával odvolací soud, vnímá překvapivě nabytý mandát jako nezasloužený dar z nebes. Asi se ho nebude chtít zříci. Pro jeho stranu i pro celou vládní koalici tím ale nastává svízelná situace. Možná, že budeme nuceni sáhnout k jiným estetickým kategoriím. Co bylo velkolepě groteskní se změní v bezprecedentně prekérní a posléze v úmorně trapné. Vládní koalice vděčí za nečekaný politický úspěch, který i z opozice učinil hejno zmoklých slepic, okolnosti vlastně hluboce ponižující.
Připomněla se mi poslední volba hlavy státu. I její průběh zaznamenal obdobný posun od šokující grotesknosti k deprimující trapnosti, zatímco uchazeč o nejvyšší státní funkci, známý svým smyslem pro vznešenost, tomu osobně přihlížel – a polykal hořké pilulky ponížení. Zdá se, že na to zapomněl.
Ale vraťme se k otevřené škatuli, jejíž ponižující obsah je venku. Je tu poslanec, který mezitím zpochybnil morální předpoklady svého příštího mandátu, ale ten mandát má. Vládní koalice by ráda, aby se ho zřekl. Procedurální mechanismy pro řešení takového problému neexistují. Asi budeme svědky různých forem nátlaku na poslance Pekárka. Tohle ale naši politici neumějí. Nemají smysl pro eleganci. Snad s výjimkou knížete, ale obávám se, že ten z něj během své zdejší politické kariéry hodně slevil. Nejspíš nedobrovolně. On ale v tomto případě nebude řešitelem. Možná, že jím bude pan ministr Kuba, ale černý Petr zůstává premiérovi. Nezávidím mu, nezaslouží si to, ale „jede v tom“. Hlavně v tom ale „jede“ ODS.
A co my, občané? Voliči? Uznávám, že zrovna v tomto případě nám nezbývá než úloha bezmocných diváků. Jak zmírnit dopady dalšího rozčarování? Mně osobně je útěchou toto: je Bůh, zajímá se o nás a má smysl pro humor. Právě cosi žertovně vzkázal občanským demokratům.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
