Člověka může třeba napadnout, že je něco jako Boží humor. Bůh, tajemný a nepochopitelný Pán dějin, si může s lidmi velkolepě zažertovat. Vzpomínám, jak jsme jednou ještě jako studenti takto dumali o Boží Prozřetelnosti a jejím působení právě v dějinách, když někdo z nás prohlásil: „Zdá se, že Bůh je někdy velký recesista“.

Vzpomněl jsem si na ten výrok v souvislosti s nedávnými událostmi na naší politické scéně. ODS na svém kongresu stydlivě uvažovala o příčinách nedávných neúspěchů, chodila kolem toho jako kolem horké kaše, ale nakonec to nějak uhrála. I při hlasování ve sněmovně to nějak uhrála. Spolu s celou vládou dostala to své nakonec pod střechu. To, jak se tři zavilí a protivní rebelové překvapivě vzdali poslaneckého mandátu, to byl přece frajerský kousek, s jakým předem nikdo nepočítal!

Místo nich automaticky nakráčeli tři dávno předtím ustanovení náhradníci a hned tu byla potřebná většina. Jenže – bác ho!! Jeden z nich si mezitím stačil vysloužit odsouzení za korupci. S tím se taky nepočítalo. Odsouzení sice zatím nepravomocné, ale za korupci. Odhlédněme od způsobeného pohoršení, mnohdy ostatně účelově nafukovaného, a uznejme: není ta situace velkolepě groteskní?