Hned následující den jsem navštívil tiskovou konferenci SVOS. Na vysvětlenou, SVOS je plně česká firma, před léty budovaná profesionály na koleně s půjčkou na zastavenou chatu jednoho ze zakladatelů. Během pár let však v Přelouči vyrostla společnost, která je nejen u nás, ale i daleko za hranicemi známa přestavbou běžných silničních vozidel na „bezpečná“ a především výrobou vozidel na převoz peněz a na základě vlastního vývoje i výrobou speciálních a obrněných vozidel pro vojenské a policejní využití. Díky svému renomé, ale především umu a také proto, že jako jediná byla schopna naplnit nesnadné zadání, zvítězila v roce 2017 v konkurzu na dodávku otevřených bojových vozidel pro podporu sil speciálních operací AČR. Následně podepsala smlouvu s ministerstvem obrany a její vozidlo s názvem Perun úspěšně prošlo podnikovými a kontrolními zkouškami, které proběhly na renomovaných zahraničních pracovištích. Zbývaly jen zkoušky vojskové...
A tady se začaly věci nečekaně komplikovat. Jednostranně ze strany ministerstva obrany. Uzavřená smluvní ujednání začala ze strany armády jakoby ztrácet platnost. Ministerstvo obrany k vojskovým zkouškám přistoupilo po svém a že kupní smlouva zněla poněkud jinak, nebralo najednou vůbec na zřetel. Díky tomu tato zkouška dopadla pro vozidla Perun firmy SVOS katastrofálně. Výrobce si záporný verdikt nejdříve přečetl v tisku a poté se z dopisu, který měl celé čtyři řádky, dozvěděl, že jejich auto vojskovými zkouškami neprošlo a tedy MO od smlouvy odstupuje. Podpis, tečka.
Psal se srpen letošního roku. Firma, pro kterou bylo rozhodnutí ministerstva naprosto nečekané, chtěla v souladu se smlouvou závěrečnou zprávu z vojskových zkoušek. Měla na ni právo a ač se jejího vydání domáhala i podle zákona o svobodném přístupu k informacím, zprávu ministerstvo nevydalo a to i s odůvodněním, že by tak byla společnost zvýhodněna při řešení sporu! Více než absurdní, že?!
Nelze se tak divit, že se společnost SVOS rozhodla MO zažalovat a domoci se práva soudním sporem. Argumentů, zdá se, má na své straně dost. V průběhu tiskové konference přítomní zástupci firmy i jejich právní zástupce předložili spoustu relevantních informací k tomu, jak ona vojsková zkouška probíhala a proč se s jejím verdiktem nelze ztotožnit. Předně komise, která měla výsledky posuzovat, byla složena v rozporu se smlouvou. Tvořilo ji nejdříve 16, posléze 26 příslušníků speciálních sil a jen jeden zástupce společnosti. V rozporu se smlouvou, ale i interními předpisy samotného ministerstva v komisi zcela chyběli zástupci MO a další odborníci. Průběh zkoušky podle toho vypadal. Jen tak mimochodem o tom co a jak se bude zkoušet byl výrobce informován celý den předem, byť zadavatel tak měl učinit nejpozději 300 dnů před jejím konání. Takže se zkoušelo, co se zkoušet nemělo a k tomu navíc ještě špatně. Padaly připomínky třeba na procenta přesnosti střelby hlavního velkorážného kulometu. Prý ze tří ran byl terč zasažen jen jednou a to tedy nebylo požadovaných padesát procent. Zda to nebylo chybou střelce, nebral nikdo do úvahy. Přitom zkoušky stejného kulometu v americké armádě požadují, aby byl ze sedmi ran alespoň jednou trefen terč. Anebo se poukazovalo na ušpinění náhradních hlavní kulometů od bahna, které ovšem „specialisté“ zapomněli opatřit návleky. Vadilo i to, že ocelová ochrana střelce odráží kulky a když byla vybavena absorpční hmotou, tak to, že ta se musí poté, co je rozstřílena vyměnit. Anebo, že osobní zbraně osádky by měly být uloženy jinak a tak dál a tomu podobně. Přitom vše bylo vyrobeno v souladu s původními požadavky armády a odborníci v tom závadu neshledali a veškeré úpravy, jimiž Perun po kontrolních zkouškách prošel byly provedeny na výslovné přání AČR! Dobré je také dodat, že závěry, ke kterým komise došla, byly učiněny ještě před ukončením zkoušky.
Absurditu případu dokládá i fakt, že zkouška byla dokonce prodloužena, komise se v té době scházela, pila kafe a jedla párky, ale vozidlo, na němž byly odstraněny kritizované nedostatky případných vojenských uživatelů, už přitom nikdo z vojáků vidět nechtěl! To ale nevadilo třeba tiskovému mluvčímu resortu tvrdit, že výrobce prodloužení zkoušky k odstranění kritizovaných problémů nevyužil. Opak byl přitom pravdou, vojáci auto prostě vidět nechtěli.
Ke kauze je také příhodné připojit chování ministra Metnara. Ten na žádnou z desítek námitek firmě ani jednou neodpověděl. Pan ministr, když letos v doprovodu svého švédského kolegy míjel stánek společnosti na zbrojním veletrhu v Brně, se záměrně díval jinam a jeho švédský kolega, který si expozice firmy SVOS všiml a zaujala jej, zašel posléze za jejich představiteli sám.
Takže tu je případ takového zvláštního pomáhání českým firmám. Přitom lze jen vážně pochybovat, že stejně se resort staví k drahým dodávkám od zahraničních výrobců. Třeba takových vrtulníků...
Takové chování ministerstva ovšem nějakou příčinu mít musí. Co třeba napoví potvrzený fakt, že ještě v průběhu zkoušek se dva příslušníci našich speciálních jednotek vydali na služební cestu k britskému výrobci konkurenčního vozu. Ten mimochodem při zkouškách nabízeného vozidla u nás již v roce 2012 zcela propadl. Dotaz na tuto skutečnost ministerstvo odbilo nedůstojným vyjádřením, že tito muži se to Británie vydali na popud velitele praporu speciálních sil a že šlo jen o rutinní cestu k prohloubení další spolupráce. Trapné! Od kdy na zahraniční služební cestu vojáky vysílá velitel praporu a ministerstvo tomu jen nečinně přihlíží? Tedy více než jasná výmluva!
Takže celá kauza zcela zřetelně vypovídá o tom, že slova českých politiků o preferenci českých firem při doplňování výzbroje české armády, jsou jen prázdným mlácením slámy! Naopak se zdá, že alespoň někteří příslušníci AČR si raději hrají na vlastním písečku a vědomi si svého elitářského postavení v rámci armády, jednají podle svého. Je pak dost možné, že vedení resortu, ač to zřejmě vnímá, či vnímat by mělo, proti tomu nedělá nic a raději, jak ukazuje tento případ, riskuje soudní řízení.
Jak vše dopadne, ukáže čas. Platí jen, že zatímco si ministerstvo obrany stojí na svém, společnost SVOS věří i nadále v naplnění cíle, jimž je dát to nejlepší, co umí, našim vojákům. Že i v případě vozidla Perun jde o světovou špičku potvrzuje fakt, že o vozidlo se už zajímají i armády jiných zemí a společnost jej hodlá vyrábět na export. Zahraniční zájemci přitom jen nemohou pochopit, proč u nás doma nemáme zájem o tak perfektní zboží!
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
