Hned následující den jsem navštívil tiskovou konferenci SVOS. Na vysvětlenou, SVOS je plně česká firma, před léty budovaná profesionály na koleně s půjčkou na zastavenou chatu jednoho ze zakladatelů. Během pár let však v Přelouči vyrostla společnost, která je nejen u nás, ale i daleko za hranicemi známa přestavbou běžných silničních vozidel na „bezpečná“ a především výrobou vozidel na převoz peněz a na základě vlastního vývoje i výrobou speciálních a obrněných vozidel pro vojenské a policejní využití. Díky svému renomé, ale především umu a také proto, že jako jediná byla schopna naplnit nesnadné zadání, zvítězila v roce 2017 v konkurzu na dodávku otevřených bojových vozidel pro podporu sil speciálních operací AČR. Následně podepsala smlouvu s ministerstvem obrany a její vozidlo s názvem Perun úspěšně prošlo podnikovými a kontrolními zkouškami, které proběhly na renomovaných zahraničních pracovištích. Zbývaly jen zkoušky vojskové...

A tady se začaly věci nečekaně komplikovat. Jednostranně ze strany ministerstva obrany. Uzavřená smluvní ujednání začala ze strany armády jakoby ztrácet platnost. Ministerstvo obrany k vojskovým zkouškám přistoupilo po svém a že kupní smlouva zněla poněkud jinak, nebralo najednou vůbec na zřetel. Díky tomu tato zkouška dopadla pro vozidla Perun firmy SVOS katastrofálně. Výrobce si záporný verdikt nejdříve přečetl v tisku a poté se z dopisu, který měl celé čtyři řádky, dozvěděl, že jejich auto vojskovými zkouškami neprošlo a tedy MO od smlouvy odstupuje. Podpis, tečka.

Psal se srpen letošního roku. Firma, pro kterou bylo rozhodnutí ministerstva naprosto nečekané, chtěla v souladu se smlouvou závěrečnou zprávu z vojskových zkoušek. Měla na ni právo a ač se jejího vydání domáhala i podle zákona o svobodném přístupu k informacím, zprávu ministerstvo nevydalo a to i s odůvodněním, že by tak byla společnost zvýhodněna při řešení sporu! Více než absurdní, že?!

Nelze se tak divit, že se společnost SVOS rozhodla MO zažalovat a domoci se práva soudním sporem. Argumentů, zdá se, má na své straně dost. V průběhu tiskové konference přítomní zástupci firmy i jejich právní zástupce předložili spoustu relevantních informací k tomu, jak ona vojsková zkouška probíhala a proč se s jejím verdiktem nelze ztotožnit. Předně komise, která měla výsledky posuzovat, byla složena v rozporu se smlouvou. Tvořilo ji nejdříve 16, posléze 26 příslušníků speciálních sil a jen jeden zástupce společnosti. V rozporu se smlouvou, ale i interními předpisy samotného ministerstva v komisi zcela chyběli zástupci MO a další odborníci. Průběh zkoušky podle toho vypadal. Jen tak mimochodem o tom co a jak se bude zkoušet byl výrobce informován celý den předem, byť zadavatel tak měl učinit nejpozději 300 dnů před jejím konání. Takže se zkoušelo, co se zkoušet nemělo a k tomu navíc ještě špatně. Padaly připomínky třeba na procenta přesnosti střelby hlavního velkorážného kulometu. Prý ze tří ran byl terč zasažen jen jednou a to tedy nebylo požadovaných padesát procent. Zda to nebylo chybou střelce, nebral nikdo do úvahy. Přitom zkoušky stejného kulometu v americké armádě požadují, aby byl ze sedmi ran alespoň jednou trefen terč. Anebo se poukazovalo na ušpinění náhradních hlavní kulometů od bahna, které ovšem „specialisté“ zapomněli opatřit návleky. Vadilo i to, že ocelová ochrana střelce odráží kulky a když byla vybavena absorpční hmotou, tak to, že ta se musí poté, co je rozstřílena vyměnit. Anebo, že osobní zbraně osádky by měly být uloženy jinak a tak dál a tomu podobně. Přitom vše bylo vyrobeno v souladu s původními požadavky armády a odborníci v tom závadu neshledali a veškeré úpravy, jimiž Perun po kontrolních zkouškách prošel byly provedeny na výslovné přání AČR! Dobré je také dodat, že závěry, ke kterým komise došla, byly učiněny ještě před ukončením zkoušky.