Na čí stranu se ve sporu pánů Sobotky, Babiše a Zemana postavit je dnes asi na pořadu dne pro četný houf mých spoluobčanů. Nejsem snad ale sám, kdo v nadcházejícím volebním klání chce slyšet odpovědi na základní otázky našeho budoucího bytí a možná nebytí. Nevěřím v apokalypsu, ale důležitější, než dát hlas tomu kdo méně, než ostatní krade, je ve světle toho, kam kráčí svět opravdu nepodstatné.

O tom, že v USA sílí pozice jestřábů, co stále více věří, že jadernou válku s Ruskem mohou vyhrát, si štěbetají už vrabci na střeše. Jen náš obyčejný občan se o tom nedozví nic. Naopak je dnes a denně krmen pohádkami o nebezpečném rozpínání Ruska a potřebě se jeho politice postavit. Třeba vojensky a v Pobaltí, Polsku, na Balkáně. Naše vláda zvednutím ruky klidně odsouhlasí vyslání českých vojáků do sestavy Bundeswheru, jenž má s dalšími „postavit hráz ruské rozpínavosti“.

Tak se na tu hráz podívejme blíže. Na hranicích s Ruskem nestaví NATO žádné defenzivní obranné linie! Jsou zde budovány rozptýlené odpalovací zařízení pro střely Tomahawk. Pro tisíce takových střel. Neznalým připomenu, že se jedná o rakety, co nemají defenzivní určení a jejich povaha je ryze a veskrze útočná. Zaujme i to, že mezi přisouvanými vojsky je značný počet ženijních jednotek, zejména těch, co jsou schopny stavět nezbytné mosty. K čemu ty obrana potřebuje ví jen Bůh? Také složení dalších vojenských sil nasvědčuje jednoznačně tomu, že tu jde o budování invazních sborů. Invazních s přívlastkem postradatelných, dodejme. Tedy takových, u nichž se nepočítá s jejich přežitím! K tomu všemu z oficiálních amerických úst zní, že k roku 2022 budou mít USA více protiraketových střel, než má Rusko i s Čínou jaderných hlavic.