Na vině je převažující mediální praxe klouzání po povrchu, kladení důrazu na vnější, nepodstatné detaily a podstata zůstává skryta. Právě ta však rozhoduje. Její ukrývání před veřejností pramení většinou z hlouposti, jindy z přezíravého přesvědčení, že masa obsah nepochopí, a v neposlední řadě i z ideologických důvodů. To poslední je snad i důvodem, proč u nás neznáme břitké analýzy Rostislava Iščenka.

Ale popořádku. Co takového se na mezinárodní scéně událo 7. října? Toho dne se do ruské vojenské operace v Sýrii vložily válečné lodě ruské Kaspické flotily. Na 11 cílů Islámského státu, ležících hluboko v syrském vnitrozemí, bylo z raketových křižníků Dagestan, Grad Svijažsk, Uglič a Velikij Usťug, operujících v jihozápadním sektoru Kaspického moře, vypuštěno 26 raket s plochou drahou letu. Na své pouti k cíli, vzdálenému 1 500 km, přelétly rakety typu Kalibr nad územím Íránu i Iráku a – aniž byly zachyceny sofistikovaným vybavením amerických základen na severu Iráku – našly svoje cíle a zničily je.

Taková byla zpráva; reprodukovaná i našimi médii. Z pohledu moderních vojenských operací nic zvláštního. To je ale jen povrchní úvaha a hluboký omyl, pramenící z neznalosti. Hlubší analýza ukáže, že salva raketových křižníků toho z globálního vojenského měřítka změnila strašlivě moc!

Podívejme se na věc očima vojensko-politického analytika Rostislava Iščenka. Píše: „Tato salva ruských raketových křižníků ve svém důsledku nadlouho a možná navždy vymazala ze světových moří tu roli vojenského loďstva USA, která byla spojována se všude přítomnou silovou hrozbou, dříve často popisovanou, jako ‚kanónová diplomacie‘.“

Proč?