Rumunsko: prezident Basescu na cestě do nové strany

 

Drtivá porážka rumunské středopravicové Demokratické liberální strany (PDL), jejímž neformálním lídrem a bývalým předsedou dosud byl rumunský president Traian Basescu, v loňských parlamentních volbách stále otřásá základy této dosud klíčové nelevicové formace na rumunské politické scéně.

 

Strana si sice na konci května připomněla 20. výročí své existence, ale fakticky v ní nyní fungují tři skupiny, jejichž budoucí spolupráce se zdá stále méně a méně pravděpodobná. Neformální frakce mají svůj základ v táborech tří kandidátů, kteří se utkali letos v březnu na kongresu demokratických liberálů o post předsedy, když pozici již neobhajoval bývalý premiér Emil Boc. Na zmíněném kongresu nakonec těsně zvítězil zástupce „staré gardy“ a bývalý šéf rumunského Senátu Vasile Blaga, kterému jeho oponenti vyčítají, že vlastně ve straně nechce ani po drtivé volební porážce nic měnit. Těsné Blagovo zvolení navíc poškodila skutečnost, že na kongresu došlo k potvrzenému falšování hlasů delegátů v jeho prospěch. Na kongresu hlasovalo přes čtyři a půl tisíce delegátů a oba hlavní kandidáty dělilo po sečtení jen 330 hlasů.

 

Hlavním oponentem „staré gardy“ byla na březnovém kongresu bývalá ministryně turismu Elena Udrea. Jejím trumfem byl fakt, že se za ni postavil i prezident Traian Basescu. Prezident republiky, který osobně jako bývalý předseda strany přispěl k jejímu vzestupu do pozice lídra rumunského pravého středu, po kongresu veřejně vyhlásil, že se od PDL vzdaluje, a přihlásil se k projektu Lidové hnutí. Tak se jmenuje nadace, kterou založili jeho poradci a která by měla být do budoucna transformována do politického hnutí nebo dokonce strany. Do tohoto subjektu může zamířit také mnoho podporovatelů Eleny Udrea v řadách PDL.

 

Proti současnému vedení PDL ovšem stojí ještě také skupina stranických reformistů, jak se nazývají příznivci třetí kandidátky na předsedu z březnového kongresu – bývalé ministryně spravedlnosti Monicy Macovei. Politička, kterou si mnoho Rumunů spojuje s bojem proti korupci, sice na kongresu PDL příliš neuspěla, ale má mnoho viditelných podporovatelů. Například bývalý ministr zahraničí Teodor Baconschi již z PDL vystoupil, když byl jeden z reformistů, evropský poslanec Cristian Preda, potrestán za kritiku vedení pozastavením členství ve straně na šest měsíců.

 

Různé proudy v PDL nyní očividně bojují o to, kdo si udrží roli hlavní opoziční strany proti socialisticko-liberální vládní koalici. Kromě různých proudů v PDL o tuto roli usiluje také populistická Lidová strana bývalého televizního moderátora Dana Diaconesca. Strana již je zastoupena v parlamentu a rozehrává hlavně nacionální asociální populistická hesla. Lidovci v posledních volbách skončili jen těsně za PDL.

 

Slovinsko: lídr pravice míří do vězení

 

Ztrátu premiérského křesla prožil letos na jaře také dosavadní lídr slovinské pravice a předseda Slovinské demokratické strany (SDS) Janez Janša. Tomu se podařilo po posledních parlamentních volbách, v nichž Slovinsko zažilo pat typu, který u nás známe jako Toplánek vs. Paroubek, sestavit středopravicovou koalici, když za post ministra zahraničí přetáhl z levicového tábora důchodcovskou stranu DeSUS.

 

Jenže nesourodou koalici na jaře rozdrobila aféra, kdy byli premiér Janša i levicový opoziční vůdce obviněni ve zprávě agentury s názvem Komise pro prevenci korupce, že museli někde čerpat „černé“ peníze, protože jinak by nemohli mít jen z platu majetek, který podle šetření mají. Aféru si za záminku vzala jedna z koaličních stran, liberální Občanská listina Gregora Viranta, a dala Janšovi ultimátum: buď on (v čele vlády) nebo oni (v koalici). Janšova SDS v únoru odmítla obětovat lídra a liberálové splnili svou výhrůžku a podpořili hlasování o nedůvěře, které zároveň znamenalo, že novou premiérkou se s podporou liberálů stala členka hlavní opoziční strany, středolevicového subjektu Pozitivní Slovinsko Alenka Bratušek. Mimochodem právě šéf Pozitivního Slovinska byl tím opozičním vůdcem, kterého antikorupční úřad také obvinil z daňových nejasností ve stejném případě jako Janšu. To ale asi liberálům nevadilo.

 

Janša si po vyslovení nedůvěry jeho vládě možná mohl i trochu oddechnout, protože Slovinsko je už dlouhé měsíce v ekonomické situaci, která má velmi blízko k řeckému či portugalskému scénáři. Řídit zemi za nutných úsporných opatření proto není žádnou politickou výhrou. Janša byl i proto v květnu na kongresu své strany znovu zvolen do čela Slovinské demokratické strany, čímž opět potvrdil roli nejdéle vládnoucího šéfa strany ve Slovinsku, neboť SDS vede již 20 let.

 

Jenže zatím zřejmě nejtvrdší ránu dostala Janšova politická kariéra tuto středu, kdy ho obvodní soud v Lublani odsoudil na dva roky do vězení a k pokutě 37 tisíc eur. Janša byl odsouzen za to, že údajně přijal ještě se dvěma kolegy úplatek dva miliony eur od finské firmy Patria. Příběh této aféry může znít povědomě i v České republice, protože důvodem úplatku měla být soutěž na vyzbrojení slovinské armády transportéry. Mimochodem, Patria ve Slovinsku v tendru, který je předmětem soudních jednání, porazila starého známého – firmu Steyr, která vyrábí u nás proslulé transportéry Pandur. V České republice bylo totiž pořadí obrácené než ve Slovinsku.

 

Vraťme se ale k Janšovu soudu. Bývalý dvojnásobný premiér rozsudek odmítl a označil ho za politicky motivovaný. Dokonce ho přirovnal ke svému prvnímu odsouzení za mříže: Janša byl v roce 1988 odsouzen ještě v komunistické Jugoslávii za to, že jako novinář napsal článek o Jugoslávské lidové armádě, čímž se měl dopustit vyzrazení vojenských tajemství komunistického státu.

 

Stav slovinské politiky dobře ilustruje fakt, že k názoru, že proces měl politické pozadí, se přidali, kromě poslanců Janšovy vlastní strany, také lídři obou dalších opozičních středopravicových stran – křesťansko-konzervativního Nového Slovinska a agrární Slovinské lidové strany. Nejdále ovšem pochopitelně zašli Jansovi spolustraníci, kteří dokonce srovnávali proces s Iránem nebo Běloruskem.

 

Pravice a levice jsou si ve Slovinsku ideologicky velmi vzdálené a rozděluje je například i zcela odlišný pohled na dějiny země za druhé světové války. Levice v tomto směru adoruje komunistické partyzány, pravice naopak jejich odpůrce.

 

Tato kulturně-politická polarizace umožňuje Janšovi politicky přežít, přestože se soud v případu úplatků od Patrie táhne již pět let. Otázkou zůstává, jak bude moci řídit svou stranu z vězení.

 

Chorvatsko: Evropští konzervativci a reformisté se rozšiřují

 

Do eurorealistické frakce v Evropském parlamentu se přihlásila další členka. Zájem o členství ve frakci, k níž náleží i česká ODS, projevila jediná evropská poslankyně za Chorvatskou stranu práva – Dr. Ante Starčević (HSP-AS). Tou je předsedkyně této strany Ruža Tomašićová. Zvolena byla v historicky prvních chorvatských volbách do Evropského parlamentu 14. dubna, ale funkce se ujme 1. července se vstupem balkánské země do EU.

 

Tomašićová kandidovala na společné kandidátní listině s největší opoziční stranou, konzervativním Chorvatským demokratickým společenstvím (HDZ), které se na evropské úrovni hlasí k evropským lidovcům (EPP).

 

Předsedkyně pravašů, jak se členům HSP v Chorvatsku říká, byla sice až šestá na společné koaliční kandidátce, ale preferenční hlasy ji vynesly na první místo.

 

HSP–AS je jednou z frakcí tradiční chorvatské politické strany, která má své kořeny až v 19. století a v tehdejším boji za chorvatské státní právo. Aktuálně má v chorvatském parlamentu – Saboru – jedno poslanecké křeslo získané v koalici s dalším subjektem, který se odvolává na tradici historické HSP.