Všechno je jinak, říká ve staré židovské anekdotě umírající rabín. A má pravdu. Prý žijeme ve svobodné demokratické společnosti. Prý je tu svoboda slova. Jenže té skutečné demokracii byla ustřižena křídla a skutečné svobodě slova nasazen náhubek. Za jiný názor než ten jediný správný se sice (zatím ještě) nezavírá, ale jste za něj ostrakizováni, vysmíváni a denunciováni.

Přemýšlíte? Jste extrémista!

Už zase platí: Kdo nejde s námi, jde proti nám! Prostě taková politicko-mediální soft-totalita. Jenže i totalita, jež je (zatím stále ještě jenom) soft, prostě JE totalita. Že to jsou příliš silná slova?

Média hlavního proudu nás dennodenně masírují, že extremisté tohle, extremisté támhleto. Rovněž je přesně nadekretováno, kdo je proevropský a kdo protievropský. Zkrátka, když říkáte či pojmenováváte věci, které obyčejné lidi opravdu zajímají, trápí či přímo bolí, nebo věci, kterých se mnozí lidé skutečně obávají, okamžitě dostanete nálepku v lepším případě populisty, v horším extremisty.

Putinovi agenti