V čase, kdy si připomínáme Den Evropy, vztahující se k mementu, kdy před 66 lety Robert Schuman ve své deklaraci prezentoval vizi evropského – tehdy poválečného – uspořádání, existuje velmi silný důvod se nad obsahem a způsobem naplňování této vize zamyslet. Zvláště nyní, kdy se její základní kostra buď ocitá pod tlakem, či je zpochybňována.
Je třeba si jasně říci, že spojená Evropa má smysl, a současně druhým hlasem dodat v jakých oblastech má smysl, aby nedocházelo k vytváření úrodné půdy pro motivy odchodu z ní (jako nyní v případě rizika Brexitu), či zpochybňování jejího smyslu. Je třeba současně jasně říci, že zvláště výkonný aparát spojené Evropy se v mezičase stal světem sám pro sebe, jehož činnost ne vždy přispívá k optimálnímu řešení vzniklých problémů. Občas zplodí zbytný pseudoproblém a tak vede k tomu, že důvěra ve společnou Evropu zažívá v řadě členských států značnou krizi. To konec konců potvrdil i nedávno zveřejněný průzkum podpory EU v České republice; ta je momentálně rekordně nízká a činí pouhých 37 %.
V rámci tohoto subjektivního vnímání nejsou dostatečně zhodnoceny přínosy, které naše členství v EU má (výše čisté finanční pozice za období od našeho vstupu do EU přesáhla 560 mld. Kč; otevřenost hranic pro vývoz zboží a služeb představuje zásadní parametr pro činnost významné části našich podnikatelů; vstup významných, zvláště neevropských, investorů do České republiky, investujících zde stovky miliard korun a vytvářejících zde desítky tisíc pracovních míst s naším členstvím na jednotném evropském trhu taktéž bezprostředně souvisí). A současně jsou nezaslouženě a neautenticky vyzdvihována údajná negativa, která však velmi často s evropskou integrací buď vůbec nesouvisí, anebo je to s nimi ve skutečnosti trošku jinak (evergreen ohledně prý nadměrné byrokracie je nyní těžce převážen důsledky a obavami z migrační vlny).
Den Evropy a vztah jednotlivých členských států ke společné Evropě mohl nastavit i zrcadlo a měřítko na události, které proběhly v právě uplynulém týdnu. Záleží na každém ze čtenářů, do jaké skupiny aktivit tyto události zařadí; buď do té pro Evropu prospěšné, nebo do skupiny zbytných, nadbytečných a dlouhodobé udržitelnosti fungující evropské integrace neprospěšných.
Do první skupiny můžeme směle zařadit úvahy prezidenta Evropské centrální banky i jeho kolegů o nastolení parametrů měnové politiky ECB v současném ekonomickém kontextu a vytváření podmínek pro měnovou, finanční i ekonomickou stabilitu euro-zóny. Poučení je zajisté dobré si vzít z právě zveřejněné jarní ekonomické předpovědi Evropské komise, jež velmi kompetentně upozorňuje na aktuální i očekávané projevy vývoje ekonomiky EU a jejích členských států; její pečlivé studium může přispět k identifikaci jejích nyní vnímaných silných i slabých stránek.
Pokračování růstové expanze ve spíše skromnějším módu je zřejmě její hlavní zhutnělou a lehce pozitivní zprávou. V roce letošním by ekonomika EU měla růst o 1,8 %, České republiky pak o 2,1 % (což by znamenalo jistý ústup ze slávy oproti loňsku; naše předpovědi pro rok 2016 jsou však optimističtější). Jako alternativní způsob alokace finančních prostředků v rámci Unie kapitálových trhů je otevírán prostor pro crowdfunding. Pro prakticky zaměřené čtenáře ještě dodejme, že ECB s okamžitou platností zastavila emisi bankovek v nominální hodnotě 500,- EUR.
Podstatné rozhovory se týkaly nalézání řešení pro migrační krizi tak, aby co nejméně doznaly újmy výdobytky společné Evropy především v oblasti čtyř ekonomických svobod, jež lze považovat nejen za praktické, ale též výsostně symbolické. Cena Karla Velikého byla pro letošní rok udělena papeži Františkovi, což může z hlediska ryzího a autentické ztotožnění se s evropskými hodnotami též představovat příspěvek ve prospěch toho, aby v klíčových věcech zůstala Evropa ve svém vlastním zájmu soudržná.
Petr Zahradník
poradce prezidenta Hospodářské komory České republiky a člen Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
