A teď není úplně podstatné, byť rozdíl je nebetyčný, zda jde o podprahovou kampaň v předvolební prospěch vybrané politické strany, nebo jen pár chybných slovíček. Tak jako tak - chyba zůstane chybou.

Před nějakým časem jsem na pozvání učitele z jedné pražské novinářské fakulty navštívil v roli hosta jeho seminář. Pedagog mě studentům představil jako „toho, který kritizuje média“. To je vážná věc, řekl jsem si. Tady studují budoucí novináři, mediální hvězdy, učí se, jak média dělat. A teď jim vykládejte něco o tom, jak se dělat nemají, a to na ploše ne semestru či ročníku, ale pouhých devadesáti minut. Tak jsem to vzal zkrátka:

1) Mnoha českým novinářům chybí pokorná touha dovídat se, být obeznámen s oborem a věcí, o nichž píšu, nebýt jen vševědoucím diletantem, ale aspoň poučeným laikem, jinak takové psaní nemá cenu informační ani kritickou, ale jen nátlakovou a politickou.