Petr Žantovský: Doby se opakují. V té naší se hrají jiné komedie, ale na stejně rozvrzaných jevištích

21.06.2016 10:48 | Zprávy

Otevřený dopis Františku Halasovi

Petr Žantovský: Doby se opakují. V té naší se hrají jiné komedie, ale na stejně rozvrzaných jevištích
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Vážený pane básníku,

o tom oslovení jsem chvíli přemýšlel, neboť vím, že jste ve svém životě byl leckým: editorem krásné básnické edice u nakladatele Václava Petra s názvem První knížky – debutoval u Vás i Jiří Orten. Byl jste ale také vášnivým komunistou, nejen ve 30. letech ve Španělsku za občanské války, ale i doma – když v devětadvacátém někteří jiní komunističtí spisovatelé (Olbracht, Vančura, Hora či Seifert) ve svém „Manifestu sedmi“ vystoupili proti gottwaldizaci své strany, stál jste na opačném pólu, mezi těmi, kdo ideologické utažení šroubů po Stalinově vzoru přivítali. I to však byl dnešníma očima aspoň z uměleckého pohledu spolek neméně ctihodný: vedle Vás též třeba Konstantin Biebl, Karel Teige, Vladimír Clementis či Laco Novomeský… Mimochodem není zvláštní, že právě vy, jmenovaní vyznavači tuhé linie, jste skončili tak prapodivně osudově? Biebl spáchal sebevraždu, o Teigem to André Breton tvrdil též, Peroutka mínil, že Teige prostě zkolaboval v okamžiku, kdy si pro něj už už jel černý tatraplán, ten posel šibenice. Na té pak skončil Clementis a Novomeský v podobném procesu dostal deset let. A mimochodem, aby ten svět nebyl tak nepřehledný, pro úplnost dodejme, že na Novomeského poslaneckou lavici usedl po jeho uvěznění roku 1951 jistý Alexander Dubček, ale to jen na okraj.

Ani Váš odchod z tohoto světa nepřišel v dobrý okamžik. Po konci okupace jste byl předsedou Syndikátu spisovatelů, poslancem, vysokým úředníkem Ministerstva informací. To všechno, shon a stres, politikaření všude kolem, strach o smysl té Vaší revoluce, a pak taky jistě i strach o život, to všechno Vám jistě nepřidalo na už tak dost chatrném zdraví. Odešel jste v roce 1949, o chlup dříve, než začaly krvelačné boje ve Vaší straně, jimž padli za oběť mnozí komunisté i nekomunisté. Nepochybuji, že byste byl mezi nimi. Takto, in memoriam, si to s Vámi po stranické linii vyřizoval akorát zbabělý akademik Štoll, který Vás na deset let vyhnal z české literatury. Až péčí jiných, statečnějších, Jana Grossmanna či Ludvíka Kundery, směl jste se vrátit a už v ní zůstat.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

JUDr. Jiří Pospíšil byl položen dotaz

Pospíšil: Někdejší komunističtí papaláši nesmí mít možnost se dostat do vrcholné politiky

Dobrý den, myslíte, že je to demokratické kdo zastává nějakou ideologii, i když si o ní můžu myslet své, kandidovat? A proč teď? Vždyť komunisté jsou v politice od 90. let a jejich popularita zase narůstá - nebo právě proto to navrhujete? Co se ale spíš zamyslet nad tím, proč je dnes lidé stále volí...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Zločinci pod záštitou státu 2

12:26 Zdeněk Jemelík: Zločinci pod záštitou státu 2

V předchozím článku jsem se zmínil o zásahu komanda celníků a policistů do skladu společnosti bratrů…