Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 121. díl. Volá Londýn

07.03.2020 23:19 | Zprávy

Před nedlouhým časem vyvolal veřejnou polemiku film, věnovaný Janu Masarykovi (1886–1948), synu prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a v exilové i poválečné vládě ministru zahraničí. Onen film byl poměrně přesným dokladem toho, jak s ubíhajícím časem máme tendenci zjednodušovat a trivializovat lidi, události a okolnosti, jak z toho všeho děláme černobílý obrázek pravdy a lásky, případně lži a nenávisti.

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 121. díl. Volá Londýn
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Chceme-li se však přiblížit poznání skutečnosti, je vždy nejspolehlivější obrátit se ke zdroji prvotnímu, v daném případě například souboru rozhlasových projevů, které Jan Masaryk vysílal z Velké Británie během nacistické okupace naší vlasti. Jak píše editor webového vydání (v péči Městské knihovny v Praze), „soubor textů rozhlasových vysílání, v nichž z Londýna promlouval Jan Masaryk ke svému domovu po celou dobu druhé světové války, je unikátním svědectvím nejen o běhu dějin a jednom národním osudu, ale i o osudu jednoho muže, jenž zvraty a paradoxy doby zosobňoval.“ Je důležité připomenout, že soubor Masarykových rozhlasových poselství byl původně vydán v redakci připravené autorovými neteřemi Annou a Herbertou Masarykovými, takže jej lze považovat za naprosto autentický a v žádném ohledu ideologicky deformovaný či přizpůsobovaný nějaké politické objednávce. Prostě to, co Jan Masaryk odvysílal, za tím si i stál.

Proč to zdůrazňuji? V dnešní době, krátce před 75. výročím ukončení 2. světové války se znovu vede, nejen v naší zemi, ale bohužel i v ní, diskuse o míře zásluh té či oné protinacistické mocnosti. Přitom už desítky let, před listopadem 1989 i po něm, se generace žáků a studentů dovídaly, že za té strašné války, které Rusové říkají „Velká vlastenecká“, zahynulo nejen cca 6 milionů Židů v důsledku vyhlazovacího úsilí německých nacistů, ale také cca 26 milionů vojáků tehdejšího Sovětského svazu padlo na bojištích té války proti Hitlerovi. Mnozí z nich i během osvobozovacích akcí ve střední Evropě, a samozřejmě u nás, na území Protektorátu. Nu a pak se z úst novináře Klvani, který vystupuje na veřejnosti velmi autoritativně a zjevně chce být brát vážně, dozvíme, že na jaře 1945 naši zemi Sovětský svaz neosvobodil, nýbrž přepadl. Není v tomto ahistorickém omylu sám. Jeden polský ministr svého času pronesl též velmi „zasvěcenou“ myšlenku, totiž, že koncentrační tábor Osvětim osvobodili nikoli Rusové, nýbrž Ukrajinci. Usoudil to z toho, že operace se zúčastnily jednotky 1. Ukrajinského frontu pod velením maršála Koněva. Chytrý ministr podle názvu došel k domnění, že vojáky té jednotky byli Ukrajinci. Zřejmě mu jeho poradci nebyli schopni vysvětlit, že názvy „frontů“ se neodvozovaly podle národnosti vojáků, ale podle místa, kde se „front“ zformoval a odkud byl vyslán na jednotlivá bojiště.

Těmito nesmysly jsme z veřejných zdrojů krmeni čím dál víc a častěji. Tu a tam to nějaký obzvláště disponovaný starosta doplní záměrem postavit v Praze nacistům rovnou pomník, zatímco jiný starosta by se zase rád zbavil pomníku velitele právě onoho frontu, maršála Koněva.

O důvodech onoho přepisování dějin asi není třeba dlouze spekulovat., Cílem je už několik desítek let revize výsledků války a anulace Benešových dekretů, rovnajících se de facto předání nejprve majetku, a poté zřejmě i území naší země do rukou potomků „hnědého moru“.

Proto jsem se také vrátil k textům Jana Masarykova z posledních týdnů války. Dočtete se v nich, jak tehdejší šéf české diplomacie komentoval dění těsně před koncem války a těsně po něm, jak viděl roli jednotlivých spojenců protinacistické koalice, a také jaká byla jeho přání pro budoucnost naší země a jejích vztahů k vítězným mocnostem. Aniž bych měl ambici cokoli k Masarykovým slovům dodávat, mám za to, že budete možná na mnoha místech toho textů překvapeni.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

MUDr. Ivan David, CSc. byl položen dotaz

Nerostné bohatství na Ukrajině

Na CNN jste tvrdil, že Ukrajina již nerostné suroviny, které jsou na jejím území nevlastní, že je vlastní někdo jiný. Jak to víte? Myslíte, že tak na USA šije nějakou boudu, a proto došlo i k vyhrocení oné schůzky, kde se měla smlouva podepsat? A kdo je tedy podle vás vlastní?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Televize bez hlavy

15:57 Zbyněk Fiala: Televize bez hlavy

Rychlý pád generálního ředitele České televize otevírá možnost najít někoho, kdo by lépe rozlišil př…