Rakouský spisovatel a esejista, představitel literární moderny a bojovník proti fašismu Hermann Broch se narodil v roce 1886 ve Vídni a zemřel roku 1951 v New Haven v Connecticutu.  Broch pocházel ze zámožné židovské rodiny vídeňského textilního továrníka. Studoval textilní školu a v letech 1908 až 1927 pracoval v otcově textilním závodu, kdy jej ke zděšení celé zbylé rodiny prodal a jal se studovat matematiku, psychologii a filosofii. Poté se věnoval pouze činnosti literární a filosofické. Při krachu rakouských bank ve 20. letech přišel o téměř všechen rodinný majetek. Tuto ztrátu chápal však pouze jako ulehčení od břemene majetku a uvolnění rukou pro jeho nadcházející kariéru básníka, spisovatele a filosofa. V meziválečném období se setkával s takovými osobnostmi vídeňské literární scény, jako byl např. Robert Musil či Franz Blei. Později byl velkým obdivovatelem díla Jamese Joyce a jeho román Odysseus považoval za ojedinělé literární dílo schopné pojmout stávající svět ve své komplexnosti.  V letech 1928 až 1932 vznikla Brochova literární prvotina, románová trilogie Náměsíčníci, pojednávající o úpadku hodnot v Německu na přelomu 19. a 20. století. Román ve své třetí části obsahuje rozsáhlý Esej o rozpadu hodnot, což bylo nejen téma Náměsíčníků, ale i řady dalších Brochových prací. Brochova filosofie je silně ovlivněna dílem Immanuela Kanta.

Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 se Broch zařadil k literátům, kteří se snažili upozornit na hrozící nebezpečí nacismu. Ve svých esejích rozvinul vlastní teorii o estetické a společenské funkci kýče (v tomto bodě na něj navázal mj. Milan Kundera). Kýč označil za více než estetickou kategorii, ale za sociální a politický fenomén. Adolf Hitler byl pro něj typickým představitelem tzv. „Kitsch-Mensch“ (člověka-kýče). V letech 1933 až 1936 vytvořil román Očarování, protihitlerovskou vizi autority a podřízenosti. Dílo se zabývá otázkou moci mýtu v myšlení lidí, jejich schopnosti z něj čerpat ukotvení pro svou existenci, ale i jeho klamavostí, která vede k slepé poslušnosti vůči diktatuře a rasismu.

Po anexi Rakouska ke Třetí říši byl Broch pro svou literární činnost i pro svůj židovský původ ve smrtelném ohrožení. Díky osobním intervencím Jamese Joyce, Thomase Manna a Alberta Einsteina získal povolení opustit Rakousko. Jeho matka však zahynula v koncentračním táboře. Jeho díla byla v Třetí říši zakázána. Broch nejprve odcestoval do Skotska, později do Spojených států amerických, kde strávil zbytek života v New Haven. V emigraci napsal román Smrt Vergilova a několik esejů. Krátce přednášel německou literaturu na univerzitě v Yale.

Kniha Teorie masového šílenství je souborem jeho prací z let 1939 až 1946, které chtěl vydat v americkém exilu, překazila mu to však smrt. S oporou o soudobé nejnovější poznatky z filosofie, psychologie, sociologie a politologie chce ukázat na filosoficko psychologické příčiny masového šílenství probíhajícího v totalitních státech všeho druhu. Nezůstává však u konstatování pouhých příčin a nastiňuje cestu, jak proti masovému šílenství, jehož nebezpečí nutně nevymizí ani smrtí diktátora, účinně bojovat. Navýsost aktuálně pro nás mohou znít Brochova slova, že při neustále nutné obraně demokracie před totalitarismem „se masy nikdy nenechají odbýt prázdnou sebechválou demokracie“ a že jalovými „tirádami je ženeme pouze tam, kde se jim nabídnou konkrétní, i když strašné cíle, tedy do armády fašismu“. Jak živě a aktuálně tato věta zní právě dnes, kdy se demokracií kdekterý mocný ohání, ale málokdo si ji opravdu přeje. A tím neustálým meldováním slova „demokracie“ se vyprazdňuje jeho smysl a otupuje citlivost veřejnosti, která především ji ke svému bytí nezbytně potřebuje.

Jak už bylo řečeno, Brochovo dílo literární i myslitelské se intenzivně věnuje otázce rozpadu hodnotových systémů. Právě ten podle Brocha stojí u kořene totalitních režimů a jejich drtivého vlivu na psychiku mas. A není  bez zajímavosti, jak opět velmi aktuální je Brochova úvaha o rozpadu hodnot, která spatřilo světlo světa dlouho před érou postmoderny, jejíž důsledky – právě ve smyslu rozpadu a negace hodnotových vzorců prožíváme právě my a právě nyní.