Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy - 259. díl Kázání v katedrále sv. Víta

07.10.2022 14:51 | Komentář

Tento díl cyklu (ne)povinné četby sice nepochází výslovně z knihy, ale v jeho pozadí kniha stojí, a sice ta nejsvětější, kterou zná křesťanská civilizace. Na některé její pasáže navázal aktuálním zamyšlením Mons. Petr Piťha dne 28. září 2018 ve svém kázání v katedrále na Pražském Hradě. Přestože jsou tomu už čtyři roky, stav zešílení světa pokračuje, nedbaje moudrých slov kněží, filosofů, historiků, či prostě jen obyčejných lidí obávajících se o osud naší civilizace. Původně jsem chtěl tento Piťhův text připomenout už v den státního svátku 28.9., ale povinnosti a nemoc to zdržely. Jsem ale přesvědčen, že ani těch pár dní opoždění na hodnotě slov a celého poselství neubírá ani gram.

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy - 259. díl Kázání v katedrále sv. Víta

Foto: Hans Štembera
Popisek: doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D., mediální analytik

Mužové čeští, české ženy,

mám k vám promluvit v den svátku mučedníka sv. Václava, takřka u jeho hrobu, tváří v tvář věčného dědice české země.

Přečetli jsme si krásný úryvek z Knihy moudrosti, který výstižně říká, proč je sv. Václav svatý, jak a kudy ke svému postavení v nebeském království došel a pak provždy stanul mezi námi jako hlavní patron našeho národa. Byl nejen statečný, spravedlivý, svůj národ a zemi milující, neobyčejně vzdělaný a velmi zbožný, ale již jako mladý muž také moudrý.

Písmo svaté mluví stále stejně. Kniha moudrosti platila v době starozákonní, za života Václavova a platí dodnes. Bude platit i nadále, neboť Boží slovo je neměnné. Bůh stojí v něm věrně.

Uvedu dva výroky z toho, co jsme vyslechli.