Už před druhou světovou válkou se někteří z nich, jako například Jan Drda, vyjádřili, že Zahradníček musí po jejich vítězství za mříže. To aspoň tvrdí Zahradníčkův životopisec Radovan Zejda. Po únorovém převratu byl vyloučen z Československého svazu spisovatelů. Když byl zrušen časopis Akord, do kterého Zahradníček přispíval, odešel do invalidního důchodu. Dne 14. června 1951 byl v brněnském bytě zatčen (spolu se skupinou katolických intelektuálů) a poté odsouzen ve vykonstruovaném procesu, bez jakýchkoli důkazů na 13 let vězení za „protistátní“ činnost (špionáž a rozvracení socialismu a komunismu). V době jeho věznění na Pankráci se s ním, Josefem Knapem a Františkem Křelinou spřátelil dozorce Václav Sisel. Zachránil značnou část jejich rukopisů básní a textů, které ukryl na své chatě až do roku 1968. V.

Dne 9. května 1960 byl Zahradníček na základě všeobecné amnestie propuštěn, krátce po propuštění zemřel na následky věznění. Příčinou smrti byla srdeční choroba, která se během pobytu ve vězení silně zhoršila – jednak kvůli krutému zacházení, jednak proto, že mu byly odepřeny nutné léky. Rehabilitován byl v roce 1968. V témže roce spáchal soudce Vladimír Podčepický, který podepsal mnoho podobných rozsudků nevinných lidí, sebevraždu.

Asi nemusím dvakrát vysvětlovat, proč jsem se po létech relativní svobody na prahu epochy zjevně nesvobodné vrátil k tomuto básníkovi. Zejména k jeho erbovní básni Znamení moci, kterou dopsal krátce před svým zatčením. Zde vám předkládám jen pár úryvků z rozměrné básně, ale vřele doporučuji přečíst si ji celou. Je k dispozici třeba ZDE. Možná lépe pochopíte, co se to vlastně děje kolem nás, a to bez ohledu, zda to nese přívlastek komunistický nebo jiný. Nejsou důležitá slova, ale osudy.

ZNAMENÍ MOCI