Ano, jde o spor mezi konzervativní tradicí a socialistickým modernismem. Tyto pojmy však v kontextu autorova života znamenaly v mnohém smyslu něco jiného, než jak je čteme dnes.

A především, a to byl také důvod mého návratu k této útlé, ale výživné knize, autor zde definuje, jak je u něho zvykem: velmi srozumitelnými a otřepaných intelektuálských metafor prostými slovy, vlastně i naše dnešní dilema. Opět stojíme na rozmezí dvou světů, v bodu rozhodnutí. Chceme rozhodovat sami o sobě, svébytně, i s rizikem neúspěchu či vlastní škody? Nebo odevzdáme své osudy do čím dál méně viditelných rukou čím dál vzdálenější a efemérnější vrchnosti (chcete-li, říkejte si třeba Berlín, Brusel, Washington), ale pak neseme riziko nejvyšší: že totiž už o svém osudu rozhodovat nebudeme nejen nikdy, ale hlavně v žádném ohledu. Území svobody se zmenšuje tak rychle, jak rychle odevzdáváme svá rozhodovací práva „těm nahoře“. Tak já čtu níže citované úryvky ze spisku, který vyšel roku 1910 (česky 1925 – právě z tohoto starého překladu také vycházíme, protože umocňuje vyslovené myšlenky o dobový syntaktický a lexikální kolorit). Nese věru příhodný název: Co je špatného na světě.

Jeho autora, Gilberta Keitha Chestertona (29. května 1874 – 14. června 1936) známe jako o autora románů a (dodnes oblíbených) detektivek, literárního a společenského kritika a diskutéra, novináře, esejistu, básníka, historika, dramatika, křesťanského myslitele. Tak vám ho představí každá encyklopedie. Většinou nechá stranou slovo, které bych dal skoro na první místo, neboť se vztahuje jak k detektivním příběhům „otce Browna“, tak k teologické Orthodoxii. Tím slovem je slovo „moralista“. Přese všechny slupky a vrstvy, a co jich Chestertonovy texty mají – od hluboce transcedentních po lehounce, po anglicku ironické, prosvítá mravní étos, který ostatně na Chestertonovi imponoval i jeho velkému obdivovateli, Karlu Čapkovi.

Kniha Co je špatného na světě je složena z několika tematizovaných esejů, pro dnešní čtení jsem čerpal z toho, jenž se týká otázek konfliktu kolektivního rozhodování a individuální svobody. V dalších oddílech pak najdete úvahy o podstatě vládnutí, despocie i demokracie, o imperialismu, školství a výchově a roli autorit, také třeba i o feminismu… Zejména zde si neodpustím jednu citaci, která myslím nad jiné dává chápat Chestertonův myšlenkový a etický svět: „Nespokojím se prohlášením, že má dcera musí míti neženská práva, protože se jí staly neženské křivdy. Průmyslové saze a inkoust politického tisku jsou dvě černi, jež nedělají běl. Většina přívrženců ženských práv by se mnou souhlasila, že v obchodech a továrnách jest ženství pod hanebnou tyranií. Já však chci zničiti tyranii. Oni chtějí zničiti ženství.“

Procházku po Chestertonově knize začneme tedy – jak jinak – u Adama Úvahou o tom, k čemu jsou a nejsou sociální nauky, kde jsou jejich meze a rizika – tím hlavním je, jak jinak, jejich pokrytectví. Tuto kapitolu autor nazval metaforicky – „Lékařský omyl“