Marcellu Marboe známe nejen jako autorku řady více či méně lehkovážných knížek pro děti i dospělé, ale z mediální zkušenosti vytěžila i publicistický román Bitva na Kavčí hoře – byla totiž členkou Rady České televize v době tzv. krize v ČT, na přelomu let 2000-2001, a pro její realistická svědectví o tehdejší malosti lidí a jejich zájmů na pozadí velkých slov o pravdě a svobodě ji nejspíš dodnes Pražská kavárna nemůže přijít na jméno.

Její aktuální kniha nese hned tři tituly: Mami, zabila jsem – aneb Příliš mnoho lásky, a též v závorce Naše absurdní realita. Všechny jsou namístě. Román pojednává o slepé vášni (i zklamání) ženy a muže, přičemž oba přicházejí z jinak definovaných hodnotových poměrů – ona: dcera středostavovské, normální české rodiny, on: ze smíšeného vztahu muslimského otce a nemuslimské matky, přičemž její role se zřetelně smrskla jen do historické vzpomínky. Příběh počátku a konce lásky mladé české vyznavačky umění a arogantního, despotického, avšak zprvu charismatického polo-muslima je průmětnou pro zobrazení exemplárního nesouladu představ a reality, etických vzorců a neetických činů.

Ano, autorka sama, jak stojí níže, v přetištěném autorském doslovu, vychází ze snahy ukázat na to, jak špatně může fungovat koexistence tak odlišných, ba protikladných světů. Co je na knize cenné, krom kvalit literárních, je to, že nejde o samoúčelný agitační plakát, nýbrž o truchlivě chirurgický řez do živého. Je to sdělení, že nic není černobílé, ale od jistých tónů šedi už nastupuje nesnesitelnost – života, světa, lidí, vztahů.

Vybrali jsme tuto knihu proto, že – podobně jako u Michela Houllebecqa v jeho románové fikci Podvolení, i zde je zvolena forma příběhu, literární narace, pro sdělení jistého, řekněme: občanského a obecně lidského postoje či varování. A zatímco Podvolení je instalováno do (kdovíjak) blízké budoucnosti, kniha Marcelly Marboe je pevně usazena v přítomnosti. Možná i proto bude v budoucnu moci sloužit také jako sugestivní svědectví o našem čase a jeho dilematech.

Kniha totiž přede vším ostatním nejvíce pojednává o hodnotových proměnách. To ostatně konstatoval ve svém doslovu i Karel Richter, dlouholetý předseda Klubu autorů literatury faktu: