Zase po nedlouhém čase sahám po inspiraci (ne)povinnou četbou, kterou dostávám od germanisty, bohemisty a historika dr. Karla Kiesenbauera. A myslím, že ani tentokrát – spolu se mnou – nebudete zklamnání. Jde totiž o ukázku poezie lidové, období barokního. A když dovolíte vlastní přípodotek – největší hodnota lidové slovesnosti je právě v oné lidovosti, tedy většinou anonymitě. Ta totiž, když se příslušné stane veřejným majetkem paměti národa po staletí, je garancí, že jeho podstatou je pravda, nikoli teze, kterou by kdosi rád pod slovo pravda skryl, sleduje tím vlastní, nikoli ony „lidové“ zájmy.