Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry (oficiálně Antoine Marie Jean-Baptiste Roger, hrabě de Saint Exupéry, 29. června 1900 Lyon – pravděpodobně 31. července 1944 blízko Île de Riou u Marseille) byl francouzský spisovatel a pilot. Studoval na jezuitském gymnáziu a poté architekturu na pařížské École nationale supérieure des beaux-arts, studia však nedokončil.

Povinnou vojenskou službu nastoupil roku 1921 ve Štrasburku, na vlastní žádost byl přidělen k letectvu, vyučil se tam leteckým mechanikem. Přes tehdejší nebezpečnost letectví usiloval o výcvik na pilota. Získal diplom civilního i vojenského pilota. V roce 1926 úspěšně debutoval svou povídkou Letec. Ve 30. letech působil i jako reportér, například v Moskvě nebo ve Španělsku za občanské války. Za knihu Země lidí získal Velkou literární cenu francouzské Akademie.

Se začátkem druhé světové války nastoupil do vojenské služby v hodnosti kapitána na letišti v Toulouse. Přestože byl lékaři prohlášen za neschopného válečných letů, usiloval, aby se mohl aktivně zapojit, což si nakonec prosadil. Podle svědků z jeho jednotky (Groupe de reconnaissance II/33) byl jeden z nejodvážnějších, bojoval s velkým nasazením a bez ohledu na riziko. V roce 1943 vyšel Dopis rukojmímu, kde vyjadřuje svou víru v duchovní hodnoty lidstva, odsuzuje předsudky a proti rasismu staví úctu k člověku. V tomto roce vyšla rovněž proslulá filosofická pohádka Malý princ. 31. července 1944 vzlétl z Korsiky k letu nad Francií, ze kterého se již nevrátil. Posmrtně, roku 1948, vyšlo jeho stěžejní dílo Citadela, nedokončený souhrn jeho filosofických a etických názorů.

Dnešní ukázku z Malého prince vybíráme symbolicky, v době, kde kolem nás politické nuly tančí nad slovem válka, aniž si uvědomují, co vlastně říkají, propagují a chtějí. Takovým samozřejmě žádný Exupéry nic neřekne, jsou zaslepeni svou krvelačností. Ale my ostatní, kteří na to doplatíme, Malému princovi nejspíš porozumíme velmi dobře.