Jak si náš čtenář nepochybně vzpomene, není tomu tak dávno, co se o některých věcech v médiích nesmělo hovořit. Říci například před koncem roku 1989, že na západ od Aše je jediná – jakákoli – věc lepší, než na východ od tohoto malého města, bylo pod hrozbou přinejmenším ztráty zaměstnání zapovězeno. Rozkládající se mršina reálného socialismu se zuby nehty snažila touto informační blokádou zachránit aspoň zbytky zdání, že ještě o něčem rozhoduje.

Svaz bruselských socialistických republik

Zbytek byla už jen hra o čas. Při dnešní debatě o názorech Václava Klause na Evropskou unii a naše setrvání v ní, mám pocit velmi intenzivního deja vu. Jako bych všechny ty hysterické výkřiky zpoza barikády už odněkud znal.

Stejně jako Evropské unii nejde o dobro jejích členů, tak našim politikům nejde o dobro našich občanů. 

Na bývalého prezidenta, který si troufl veřejně prohlásit, že pro nás není dobré setrvávat ve Svazu bruselských socialistických republik, a řekl to dokonce bez špetky podobné ironie, se vrhla smečka politických a mediálních kádrováků, kteří nebojují s Klausem názorově, nýbrž pouze silově.