Jedině krev, pot a slzy, to je oč v médiích běží. Média jsou totiž přesvědčena, že jedině to posílí jejich čtenost, sledovanost, prodejnost, a tedy kasu. 

Jak se ale také říká, čeho je moc, toho je příliš. „Oceánu stačí kapka - a už je ho příliš,“ napsal v jedné básni Josef Kainar. Přesycenost špatnými zprávami nutně vyvolá u příjemce, diváka, čtenáře rezistentní reakci, apatii, nezájem. 

Chceme-li jej zaujmout a získat, aby nepřestával sledovat, co se mu snažíme v médiích sdělit, musíme to vyvažovat náležitou porcí dobrých, nebo aspoň prostě „jiných“ zpráv. Jenže na to se poslední dobou masově zapomíná.

Zdalipak třeba víte, že minulý pátek, tedy 27. března, byl Světový den divadla? Nejspíš ne, protože média o tom nemluvila. Přitom tento svátek slaví divadelní umělci a jejich publikum už od roku 1961, kdy jej vyhlásil Mezinárodní divadelní institut. 

To přece je dobrá příležitost zamyslet se nad věcmi přesahujícími horizont dneška a zobecňujícími naše uspěchané životy v nadčasových dimenzích.