Popsal jste, jak se zdánlivě nenápadně, ale o to neodbytněji prolínají nové interpretace starých a dávno již veřejností určitým zaběhlým způsobem vstřebaných fenoménů. Jak pro společnost původně naprosto cizí myšlenky mohou být vyneseny ze smetiště veřejného opovržení, oprášeny a nakonec prosazeny do právního systému. Jak tento proces prochází skrze jednotlivá „okna“ této proměny veřejného názoru na věc: od původního odmítavého - až v jeho úplný opak. A to, dodejme, se souběžně získávaným veřejným souhlasem, aniž by kdo z takto manipulovaných měl pocit, že je na něm pácháno intelektuální či etické násilí. A protože „Overtonova okna“ jsou stále aktuální a v politické praxi kolem nás stále přítomnější, popišme si – spolu s Vámi a Vašimi, často víc než výstižnými slovy – jak celý ten orwellovský „danse macabre“ vlastně funguje.

Podle „Overtonova okna“ existuje pro každou myšlenku nebo společenský problém tzv. okno možností. V rámci něj lze nebo nelze o myšlence široce diskutovat, otevřeně ji podporovat, propagovat a snažit se ji ukotvit legislativně. „Okno“ se posouvá ze stádia „nemyslitelného“, tzn. veřejné morálce úplně cizího a zcela zavrženého, do stádia „aktuální politiky“, tj. stává se široce posuzovatelným, masově přijímaným „faktem“ nakonec fixovaným v zákonech. Nejedná se přitom o prosté vymývání mozků, jak ho známe z běžné propagandy: technologie je mnohem delikátnější. Postupná systémová aplikace je efektivní proto, že jí pomáhá nenápadnost jejího působení na společnost, která se stává její obětí.

Rozeberme si na jednom příkladu, jak začíná společnost krok za krokem nejprve s diskusí o něčem původně nepřijatelném, posléze to považuje za reálné, dokonce vhodné, a nakonec se s novou realitou podepřenou zákonem smiřuje a stává se obráncem věci kdysi naprosto nepředstavitelné. Řekněme třeba kanibalismus, tj. myšlenku legalizovat právo občanů na pojídání jeden druhého. Všem je jasné, že dnes zatím není možnost propagovat kanibalismus, protože se společnost postaví proti. To znamená, že problém legalizace kanibalismu se nachází v nulovém stadiu „okna možností“ a podle Vaší teorie ji lze označit za „nemyslitelnou“. Model nám ukáže, jak ono „nemyslitelné“ bude realizováno, projde-li všechny fáze „oken možností“. Přičemž je dobré mít na paměti, že jde o technologii, která umožňuje legalizovat naprosto jakoukoliv myšlenku.

Téma kanibalismu je společnosti zatím ještě nepříjemné a zcela nepřijatelné. Uvažovat na toto téma není žádoucí ani v médiích, ani ve slušné společnosti. Zatím je to jev nemyslitelný, absurdní a zakázaný. První pohyb „okna“ má za cíl přesunout téma kanibalismu z oblasti radikálního do oblasti možného. Argumenty zní jasně a líbivě: Vždyť máme svobodu slova, tak proč bychom nesměli pohovořit právě o kanibalismu? Vše je dovoleno studovat a vše mohou vědci zkoumat: neexistují pro ně tabuizovaná témata. Proto se s pomocí médií svolá etnologické sympozium třeba na téma „exotické rituály polynéských domorodců“. Na něm se bude diskutovat o historii tohoto tématu, budou uskutečněny pokusy představit si ho z vědeckého úhlu pohledu. A tím dostaneme o kanibalismu hodnověrné informace. Nyní tedy už lze říci: Vidíte, ukázalo se, že o lidojedství lze hovořit věcně a přitom zůstávat v rámci vědecké slušnosti. A je to: „okno“ se posunulo. Je zajištěn přechod od vyhraněně negativního postoje společnosti ke vztahu mnohem pozitivnějšímu. Téma bylo uvedeno do oběhu, tabu se desakralizovalo a jednoznačnost problému byla zbourána.

Pozor, přichází první skutečný zálud: Současně s onou „vědeckou“ debatou se musí někde objevit nějaké „společenství radikálních kanibalů“. Nevadí, bude-li aktivní pouze na internetu, neboť takových lidojedů si určitě všimnou a budou je citovat ve všech hlavních médiích. Tyto zrůdy, třebaže vytvořené zcela virtuálně, jsou nezbytné k vytvoření obrazu radikální hrozby. A tato hrozba se postaví do kontrapozice vůči jinému strašáku - „fašistům, vyzývajícím upalovat na hranicích takové, jako jsou oni“. Je vytvořen obraz „nedobrých kanibalů“.