Milovaný Mistře,

to oslovení nemám jen tak pro každého. To s Vámi jsem - tak dávno – potkal poesii. Teprve Vy jste mi pak pomohl číst i Holana, Hrubína, Kainara, Ortena, Mikuláška. Skoro na chlup před sto osmdesáti lety vyšel poprvé Váš Máj, jedinkrát za Vašeho života. Nějaký škrabal naškrabal o Máji slova hloupá jako noc: „…jeho báseň jest škvára, která z vymřelé sopky vyhozena mezi květiny padla….“. Chtělo by se napsat: blbý jak novinář. Inu, novinář…

Nedožil jste okamžiku, kdy Vás vyzvedli na nejvyšší schod národní poesie, a nejste přítomen ani času dnešnímu, jenž zapomíná na své básníky a jejich verše, protože je prozaický, nudný, bludný. A tak mi dovolte, abych zkusil v rytmu Máje sepsat svoji variaci. Věnovanou Vám, s nekončícím díkem, od Vašeho čtenáře Petra Žantovského.