Vaše Veličenstvo!

Ačkoli pravé tereziánské šílenství se patrně zmocní naší země, podobně jako to letošní karolínské, až za rok, kdy si budeme do omrzení připomínat třísté výročí Vašeho narození, já jsem přišel se svým laudatiem jaksi v předstihu. Věci kolem nás se totiž dnes zamotávají tak dramaticky, že mi nikoli náhodou připomněly nejednu okolnost dějin doby Vaší, druhé půli 18. století. Stejně jako tehdy, i nyní jde mocným tohoto kontinentu, a dnes navíc i jejich loutkovodičům ze zámoří, o dělení Evropy. O to, jak velký geopolitický krajíc kdo urve. A stejně jako za časů Vašich, i dnes v tom prim hrají Němci, pardon, tehdy Prusové, sjednocených Němců ještě nebylo, ale ti, které vedl Váš celoživotní nepřítel Friedrich II., se chovali nápadně podobně, jako ti, které vede „naše“ Angela Merkelová: velkopansky, výbojně, diktátorsky. Možná za to nemohli ti lidé samotní, ale skutečnost, že ve svém čele strpěli takovou vrchnost. Ale kdo kdy viděl do duše německé? Vždyť i Hitlerovi padla k nohám jen proto, že jí přislíbil teutonskou velikost a tisíciletou nesmrtelnost.

S Pruskem jste bojovala skoro po celý čas svého panování. Prohrála jste s ním roku 1741 u Mollwitz, o rok později u Čáslavi, roku 1745 dokonce dvakrát za sebou, nejprve u Dobroměře a pak u Žďáru u Trutnova. Roku 1746 jste dokonce – ve snaze čelit pruské agresi – uzavřela spojenectví s Ruskem – jak to zní dnes aktuálně, že… V sedmileté válce v letech 1756-61 jste sice získala pro svého potomka příslib císařského titulu, ale obětovala jste Slezsko a Kladsko.