„Ondřej Slačálek (* 5. leden 1982) je český politolog, vyučující na FF UK v Praze, levicový anarchista, publicista a překladatel. Od roku 1999 působí v redakci časopisu A-kontra, dále publikuje zejména v denících Britské listy a MF Dnes a v anarchofeministické revui Přímá cesta. Od podzimu 2006 do podzimu 2007 byl redaktorem týdeníku Nový Prostor, později redaktorem kulturně politického časopisu A2.“ To píše o tomto mysliteli Wikipedie. Možná nejzajímavějším faktem je, že tento mladý pán publikoval např. tyto dne knihy: TOMEK, Václav; SLAČÁLEK, Ondřej. Anarchismus: svoboda proti moci. (Praha: Vyšehrad, 2006.  ISBN 80-7021-781-2), SLAČÁLEK, Ondřej. Průvodce anarchismem. (Praha: Manibus Propriis, 2006. ISBN 80-239-6409-7) Podotkněme, že pan Slačálek není žádný troškař. „Svému“ anarchismu věnoval v první knize 669 stran, v druhé „jen“ 551 stran (trochu to připomíná Marxovy spisy, ale to je jistě jen začátek).

A bez zajímavosti není ani fakt, že muž, který vetkl do titulu své (zatím) nejtlustší publikace přímý protiklad anarchismu jakožto cesty ke svobodě „proti moci“ (tedy proti systému), působí, dle téže Wikipedie,  jako vysokoškolský učitel (na FF UK Praha). Nu, proč by ne, jeho anarchistický kolega Jan Křeček (dnes rovněž VŠ pedagog na FSV UK Praha) býval anarchistickým novinářem, dokonce šéfredaktorem listu Konfrontace. Popis směřování a cílů časopisu je popsán v úvodníku prvního čísla: „ (...) vážíme si každého, kdo se rozhodl měnit stávající systém, uznáváme i právo každého jedince pokusit se stávající systém zničit.“ Pěkné je, že tentýž pan Křeček pak byl v roce 2015 vedoucím diplomové práce Terezy Kořínské, právě na FSV UK s tématem vývoje anarchistického tisku v ČR po r. 1991. Nu, to už chce slušný žaludek, nechat o sobě psát diplomku a ještě ji tzv. vést.

A propos, byl to tentýž Jan Křeček, kdo v den našeho vstupu do NATO narušil slavnostní akt k této události na pražském Hradě, kde „zachytily televizní kamery i protest tehdy pětadvacetiletého Jana Křečka. Při slavnostním podpisu přístupových listin tehdejším prezidentem Václavem Havlem se Trůnním sálem Pražského hradu rozlehl pískot a v Křečkově ruce vzplála kartička s logem NATO. Ekologického aktivistu a šéfredaktora časopisu Konfrontace, který se do sálu dostal na legitimaci českého Syndikátu novinářů, vzápětí vyvedla prezidentská ochranka.“ (zdroj).

Tyto skutečnosti uvádím hlavně proto, abychom si udělali zhruba představu, z jakého prostředí pocházejí názory, které vyslovil na mou adresu pan Slačálek. A nyní tedy rovnou k jeho textu a nesmyslům v něm obsažených.

Pan Slačálek mne označil, jako „muže, který bez nadsázky stačil reprezentovat to nejhorší, co veřejný život posledních pětatřiceti let nabízel: za normalizace byl normalizátorem, po roce 1989 mediálním pochopem Václava Klause a v poslední době je pravidelným komentátorem Parlamentních listů a jednou z klíčových osob antimediální scény, která kolem nich vzniká. Kromě toho je významnou postavou parasvěta soukromých vysokých škol a mužem, který za podivných okolností získal titul docenta. Díky němu může propůjčit jedné z továren na draze zaplacené akademické tituly (pochybnou, leč platnou) legitimitu.“ Rozeberme si ty věci postupně: