Petr Žantovský: Příběh s otevřeným koncem, díl č. 47

16.12.2017 15:08 | Zprávy

Moskevská předehra

Petr Žantovský: Příběh s otevřeným koncem, díl č. 47
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Československému prezidentovi Edvardu Benešovi bývá vytýkáno mnohé. Že vyhlásil dvě předmnichovské mobilizace, že je obratem zrušil, že utekl z vlastní země a nechal ji napospas Hitlerovi, že stál za akcí Anthropoid, atentátem na Heydricha, který stál desítky tisíc nevinných českých životů, že schválil omezení demokracie po válce, totiž zákaz pravicových stran a vytvoření tzv. košického vládního programu, který byl jasnou předmluvou pozdějšího komunistického převratu, že kapituloval před Gottwaldem v únoru 1948… Nejčastěji je mu však vyčítáno uzavření československo-sovětské smlouvy v roce 1943., podepsané v Moskvě 12. prosince toho roku.

Zpravidla se už nepřipomíná, že to nebyla první smlouva mezi oběma státy. Co jí předcházelo? Dvě „prozatímní“ smlouvy, které byly uzavřeny v roce 1922 (5. února s RSFSR a 5. června s USSR) a týkaly se vesměs „administrativních“ záležitostí (zřízení zastupitelství, spoje, pravidla pro obchodní operace). Z důvodu obav před vzrůstající agresivitou Německa byla 16. května 1935 uzavřena smlouva týkající se vzájemné pomoci v případě útoku Německa, která navazovala na smlouvu uzavřenou mezi Francií a Sovětským svazem. Teprve jako třetí, uprostřed války, která se tou dobou ještě nevyvíjela nikterak jednoznačně, byla onoho 12. prosince 1943. uzavřena Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Svazem sovětských socialistických republik. Ta rovněž navazovala na smlouvu anglicko-sovětskou z roku 1942 a týkala se vzájemné pomoci ve válce proti Německu i po válce. Smlouva také obsahovala položku o „nevměšování se do vnitřních záležitostí druhého státu“, její platnost byla stanovena na 20 let a roku 1963 byla prodloužena.

Nebyla to ovšem samozřejmě poslední vzájemná smlouva. Ještě za války, 8. května 1944, byla uzavřena smlouva o spolupráci mezi československými a sovětskými orgány na osvobozeném území. Po „bratrské pomoci“ vojsk Varšavské smlouvy byla 16. října 1968 v Praze podepsána smlouva o dočasném pobytu vojsk. A necelé dva roky poté, 6. května 1970, byla v Praze podepsána „Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik“.

Ona původní „Benešova“ smlouva z 12. prosince 1943 měla několik zvláštností. Předně na jedné straně stál Sovětský svaz a na druhé straně československá exilová vláda. Jakkoli byla v té době západem uznávána jako plnoprávný zástupce československých zájmů, její legitimita by, důsledně vzato, mohla být zpochybněna přinejmenším z jednoho důvodu. Už 14. března 1939 totiž vyhlásil slovenský sněm nezávislost na tzv. druhé republice a ustavil samostatný Slovenský štát, kdežto zbytek republiky obsadili Němci až den poté, 15. března 1939. Je samozřejmé, že to byly události na sebe navazující a vzájemně propojené (a připravované), nicméně česká část republiky byla regulérně okupována, kdežto slovenská měla formálně i fakticky vlastní vládu, parlament i prezidenta. Česko-slovenskost Benešovy londýnské exilové vlády tak byla odvozena od stavu před 14., nikoli 15. březnem. Formálně neměl Beneš v roce 1943 co za Slovensko sjednávat.

Pochopitelně nelze zpochybnit, že Slovensko uzavřelo spojenectví s nacistickým Německem, účastnilo se války po jeho boku a bylo spolu s ním poraženo, ale úplně puristicky je třeba si uvědomovat, že košické vládní sezení, a před ním už Benešova moskevská mise, byla de facto aktem zrušení samostatné slovenské státnosti. Jistě, dějiny diktují vítězové, ale tím Beneš v Moskvě roku 1943 ještě zdaleka nebyl.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Ing. Klára Dostálová byl položen dotaz

To jako celou EK a vůbec celou EU řídí jeden člověk?

Vy tvrdíte, aspoň jsem si to zde přečetla, že podle vaší frakce by Ursula von der Leyen měla skončit, aby se Brusel vrátil nohama na zem a pracoval pro občany, ne proti nim. To její odvolání ovlivní celé fungování a politiku EU, které, souhlasím s vámi, je třeba změnit?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Celní tsunami je tady

15:49 Zbyněk Fiala: Celní tsunami je tady

Největším ekonomickým nákladem je prudký nárůst nejistoty, co bude dál s exportním průmyslem. Pomůže…