Společným jmenovatelem je boj o smysl a zachování demokracie v této zemi. Začnu Otázkami Václava Moravce z neděle 24.listopadu, kde byli hosty pánové Fiala z ODS, Vondráček z ANO, politolog Lebeda a senátorka Wagnerová za Zelené. Zastavím se u jedné myšlenky, která mě nejvíc zaujala. Paní Wagnerová říkala, že neuznává demokracii postavenou na počtu procent voličů, nýbrž na ‚hodnotách‘. Neříkala tedy evropské hodnoty s malým ani s velkým E, ale to je jen taková moje jedůvka. Pan Moravec to nijak nerozebral, protože jemu tento způsob vidění světa vyhovuje, tak to udělám za něj. Mně totiž nevyhovuje, a to dost zásadně. Jestliže řekneme, že demokracie nestojí na procentním výsledku voleb, tak co to je pak za systém? To není demokracie, to je elitokracie, oligokracie, monarchie, nevím, jak to můžeme ještě nazvat.

Rozhodně systém, který by tu ráda viděla bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu, demokracií není. Říká se, že demokracie je výborná věc, která má jedinou vadu, a to jsou voliči. To je sice bonmot, ale zjevně ho paní Wagnerová v tomhle případě přeložila do své řeči do slova a do písmene. Jestliže někomu vadí výsledky voleb – jakýchkoli, to není jen o těch posledních parlamentních – tak na to může v zásadě reagovat jediným způsobem: snažit se, pokud je sám politikem, aby příště přesvědčil voliče do té míry, aby zvítězil on. A jestliže nezvítězil, musí respektovat výsledek volby. Mně se nelíbilo, jak se ve Spojených státech po zvolení Donalda Trumpa rozjela velká kampaň, že to zvolení bylo špatně, že ho způsobili ruští hackeři, že se něco špatně spočítalo. Neustále se podávaly nějaké stížnosti, Clintonová skákala jak čertík z krabičky, protože počítala s vítězstvím a byla velmi zklamaná.