Zájmem premiéra a předsedy ČSSD je tedy, aby měl co nejloajálnější poslanecký klub, resp. těch 20 – 25 osob co nejloajálnějších k němu. A také takových osob, aby málokoho napadlo, že by někdo z nich mohl být budoucím předsedou ČSSD. Zkrátka, Sobotka už hraje hru na své setrvání ve funkci i po volbách, které mohou skončit pro ČSSD naprosto katastrofálně. V malých krajích jako je Karlovarský či Liberecký pak může ČSSD mít jeden či žádný mandát a v těch větších krajích nejvýše dva mandáty.

Na poslední schůzi ÚV si vedení ČSSD prosadilo jakousi omezenou demokracii nebo hru na demokracii při sestavě kandidátních listin. Kraje musí sdělit vedení ČSSD nejprve předběžně jména lídrů a kandidujících, vedení je schválí či neschválí. A případně, pokud by návrhy byly příliš drzé, může vedení nominovat ze svého rozhodnutí, jaksi prezidiálně, nějakého kandidáta přímo z centra. A stranické referendum je už jaksi pouze formalita, která prostě proběhne, a když kandidátku neschválí, tak se postaví nová, která bude předsedovi Sobotkovi vyhovovat. Z obrodného programu před časem s velkým humbuk humbukem prosazeného na větší demokratizaci ČSSD toho Sobotkovi věru mnoho nezbylo.

Pokud jde o Sobotkovy osobní zájmy a zájmy celé zájmové skupiny Bisonů, Radka Pokorného a podobně, tak ty jsou, udržet si pozice za všech okolností, a když bude štěstí, tak i při tom bídném výsledku ve volbách, si možná A. Babiš ze staré známosti Sobotku a spol. přibere do vládní koalice.

Za 10 měsíců se samozřejmě pozice Babiše může ve volbách oproti dnešním průzkumům změnit k horšímu. Ale zatím to tak vůbec nevypadá. Kromě toho se připravuje další politická aliance, kterou vyskládávají lidovci spolu se Starosty, což jsou dvě strany, které mají know-how na sestavování kandidátek z krajských voleb s celou řadou regionálních subjektů, což jim může pomoci v každém konkrétním kraji k slušnému volebnímu výsledku.