Dnes – 70 let poté – se ukazuje, že je dobré připomínat si, co se tehdy dělo. Připomínat si naše hrdinství ale i selhání, vzpomenout na osudy lidí i míst, kterými válka prošla. Některé události totiž o nás vypovídají i mnoho let po válce.

Západočeská Sušice se osvobození dočkala 6. května 1945. Půl hodiny po poledni vjíždí na náměstí první tank 4. pancéřové divize US Army. Německé oddíly kapitulují, k ozbrojenému střetu nedojde a město může po letech nesvobody opět volně vydechnout.

A sušičtí se rozhodnou poděkovat svým osvoboditelům a odhalit pamětní desku s jednoduchým textem: „Na paměť osvobození města 4. pancéřovou divizí 3. americké armády dne 6. května 1945. Město Sušice.“

Pod českou větou je ta samá v angličtině, deska je se vší parádou odhalena 4. července 1946. V tu chvíli nikdo netuší, že desku čeká neuvěřitelná kalvárie, která skončí po dlouhých skoro čtyřiačtyřiceti letech. 

Deska totiž začíná po roce 1948 vadit. Komunistický režim připouští osvobození Československa pouze sovětskou armádou, a tak deska oslavující americké imperialisty musí pryč.