Jedna krajní varianta počítá se zachováním současných limitů, druhá mezní možnost předpokládá jejich důsledné prolomení včetně bourání obcí. 

Pokud ministr přichází s touto debatou, evidentně má zájem na nějakém prolomení limitů, proč by téma jinak otvíral. I šéf odborů z plných plic fouknul do balónku s nápisem „Zbourat Horní Jiřetín a Černice“, a tak se dá očekávat, že se vláda nedotknutelnosti limitů nějakým způsobem dotkne. 

Územní ekologické limity stanovila česká vláda v roce 1991 především v souvislosti se spory kolem bourání obce Libkovice. Do té doby bylo zlikvidováno kvůli uhlí osm desítek jiných obcí, své domovy muselo opustit na 90.000 lidí a někteří z nich dokonce opakovaně, když se odstěhovali ze zbourané obce do jiné, která byla zlikvidována jen o něco později.

I rozhodnutí o likvidaci Libkovic padlo ještě v minulém režimu, a tak podle hesla „nejsme jako oni“ se zdálo, že by Libkovice mohly v nových poměrech přežít. Po různých peripetiích nakonec přece jen k zemi šly a paradoxem je, že uhlí se pod nimi nakonec nikdy netěžilo. Nicméně na všech stranách tehdy zavládla shoda, že Libkovice byly poslední obcí, která padla kvůli těžbě uhlí.

Ještě v roce 1994 si tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý libuje, že „nepřekročitelná linie těžby je stanovena tak, aby bylo jasné, že Horní Jiřetín nikdo bourat nechce.“ Ale právě už v tomto roce Mostecká uhelná připravuje studii zbourání Horního Jiřetína a Černic a o čtyři roky později se objevuje oficiální návrh na zrušení ochrany obcí.