Druhý vzkaz z konce minulého roku má podobně strohý tón, jeho obsah je však zcela jiný: „Milý občane, začni se chovat odpovědně a koukej pořádně utrácet. Ekonomika potřebuje rozhýbat, a to vyžaduje, aby oběživo obíhalo a ne, aby leželo na bankovních účtech. Odpovědně říkáme, že levněji už nebude a abys to konečně pochopil, tak ti pro výstrahu zdražujeme všechno zboží. S pozdravem tvá Česká národní banka.“

Tak nad těmi dvěma vzkazy sedíme s manželkou a mudrujeme. To, že je jen otázkou času, kdy státní důchody začnou klesat, je nám celkem jasné. Občas nám sice na konci měsíce nějaká ta koruna zbude, ale kam s ní? Inflace je sice nízká, ale úrokové sazby ještě nižší, a tak na bankovních účtech nám penízky určené na důchod inflace přece jen nepříjemně ozobává.

V akciích a podobných investicích nechceme riskovat a druhý důchodový pilíř umírá na úbytě. Podle předpovědí v něm teď mělo být na půl milionu klientů, ale skutečností je nějakých osmdesát tisíc a jejich příliv – tedy spíš přikapávání – se prakticky zastavil. Co s ním bude dál, nikdo neví.