Je to docela hezká příležitost probrat život, zavzpomínat na blízké a je to docela sympatický protipól pojímání svátků jako symbolu věcí a obžerství.

Já jsem letos prožil tři taková mimorodinná setkání, která mi ukázala, že je kolem nás hodně lidí, kteří se rádi setkávají, rádi vyhledávají společenství dalších lidí a dokonce jsou pro to ochotni i něco udělat.

První takové setkání jsem navštívil těsně před Vánoci v Plzni. Zdejší redakce časopisu a nakladatelství, které se zabývá regionální tématikou a významně se věnuje především Šumavě a Českému lesu uspořádala setkání autorů a čtenářů. Sál zdejší knihovny byl nabitý k prasknutí.

Autoři vyprávěli o cestě ke svým knihám, o oblíbených místech, dva mladí Plzeňané popisovali, jak obnovují zapomenuté památníčky, pátrají po jejich historii a získané poznatky dokumentují. Nic z toho by dělat nemuseli, ale oni rádi investují do svých akcí čas i peníze, protože si myslí, že někdo to udělat má.