Mám na mysli donedávna naprosto nezajímavého a jen málo viditelného gymnaziálního učitele, starostu menšího města z Vysočiny, krajského zastupitele tamtéž a senátora, který se jen kvůli úmrtí mnohem známějšího Jaroslava Kubery a dalších náhodných okolností stal i předsedou Senátu. Od té chvíle se tento drobný muž zatím neprojevuje žádnými výsledky, ale rozhodně svými nebetyčnými ambicemi.

Miloš Vystrčil už nás stihl poučit, že předseda Senátu je druhým nejvyšším ústavním činitelem. To je sice technicky vzato pravda, ale vůbec to neznamená, že to platí pro každého, kdo si do předsednického křesla sedne. A rozhodně to neplatí pro pana Vystrčila, čehož si musel všimnout každý televizní divák během nedávné návštěvy amerického ministra zahraničí Pompea. Místo důstojného ústavního činitele se kolem amerického poloboha motal nervózní studentík, který se těší na pochvalu a je šťastný z toho, že na něj dolehne odlesk slávy velké mezinárodní politiky. Té nervozitě se nelze divit – Miloš Vystrčil nemá s praktickou politikou žádné extra zkušenosti, a s tou zahraniční dokonce vůbec žádné!