Byla trapná, připouštím ale, že u mladší generace tyto agitky zabírají, navíc cíleně rozdělují společnost na mladé a starší. Jak řekl výstižně Viktor Hugo: „V očích mládí vidíme plameny, v očích stáří vidíme světlo.“ Jak moudrá a nadčasová slova.

Budoucnost, prosperita, ale i postavení České republiky ve světě nestojí na banánech, hamburgeru nebo na dovolené někde na Seychelských ostrovech. Naši otcové, dědové, stavěli budoucnost své vlasti na zcela jiných základech, měli jiné priority. Bylo po válce, odklízeli válečné trosky, sčítali své padlé, stáli frontu na chleba, později třeba i na ty banány. Přesto jsem svého otce, matku, babičku neslyšel nikdy naříkat. Radovali se z maličkostí.

V jejich době vládla skromnost, úcta k práci. Scházely nejen ty banány, citrony, ale i další ovoce z dovozu, na stole místo nich byly česká jablka, švestky, hrušky... Místo toho dnešního, tolik uctívaného hamburgeru byly v poledne škubánky, ovocné knedlíky, na svačinu do školy měly děti chleba se škvarkovým sádlem. A o těch exotikách se rodičům ani nám nezdálo, těšil jsem se s nimi na Sázavu do Senohrab, na borůvky na Šumavu, nebo s kamarády na týden na Vranovskou přehradu.