Brno čeká velká sláva. Na čele vítacího výboru budou kráčet političtí stařešinové, kteří již něco pamatují, sličné hostesky s chlebem a solí, po jejich boku zástupci naši uplakané opozice. Vítací průvod uzavře školní mládež z 5.A, a 6.B. s květinami a mávátky. Děti se těšily celý měsíc na tu slávu, dostaly školní volno. Milí krajané rozdají dětem lízátka, sladkosti i svaté obrázky. Nebude chybět ani pražská kavárna, šušká se, že u vítání bude i státní prezident, dokonce je možné, že přijede po D1 na motorce. Někde za obláčkem se bude usmívat karlovarský knihkupec K. H. Frank, spolu s libereckým učitelem tělocviku Konrád Henlein…

Milí krajané si s dojetím připomenou, že takovou slávu si naposledy užívali jejich dědové, otcové na podzim roku 1938. Z rozhodnutí čtyř západních evropských mocností v Mnichově, se stali součástí třetí Říše. Radovali se, místo československého občanství, získali občanství hitlerovského Německa. Říšský kancléř Adolf Hitler po Mnichovu přijímal na své cestě Sudety jejich hold, všude květiny, jásot i slzy štěstí. Naši milí krajané tančili v říjnu 1938 nad rozpadem Československa, ani trochu je nezajímalo, že jejich čeští sousedé útěkem do vnitrozemí si zachraňovali své holé životy, že opouštěli své domovy i hroby předků.

Po německé okupaci v březnu 1939 si užívali sudetští Němci v Protektorátu svého výsadního postavení, rozhodovali o osudu českých občanů. Občan dostal na vybranou kolaboraci, poslušnost, nebo smrt. Projev zastupujícího říšského protektora R. Heydricha z října 1941, ani nic jiného Čechům nenabízel. Heydrich prohlásil: “... tento prostor, musí být jednou definitivně osídlen Němci…! “ Jeho slova byla plně v souladu s přáním sudetských krajanů, dobře se jim to poslouchalo. Se slovy o německé nadřazenosti přišly i činy, Lidice, Ležáky, koncentrační tábory, každodenní novinové sloupce jmen popravených.... mezi nimi i takové osobnosti, jako byl ministerský předseda generál Eliáš, spisovatel Vladislav Vančura, Josef Čapek, ale další významní čeští představitelé prvorepublikového státu, armády, či naší kultury. To v Brně nebude připomenuto.