Ani ulici ani náměstíčko, Fučík zmizel i z Pantheonu Národního muzea. Jeho socha z Prahy 7 byla přemístěna na Olšanské hřbitovy. Stojí vedle vlastenky, Němci popravené Jožky Jabůrkové, také ona musela opustit pražský Smíchov. Nejsou poslední. Na jaře ukázali prstem na maršála I. S. Koněva, osvoboditele Československa.

Pamatujeme dobu, kdy komunističtí kádrováci určovali, kdo je hrdinou. K hrobu TGM se chodilo na zapřenou. Také prezident Edvard Beneš to slíznul za „mnichovany“, stal dle nich viníkem Mnichova i okupace. Hrdinové západního, ale i východního odboje rubali uran v Jáchymově i v Příbrami, jejich děti nesměly studovat.

Po polistopadové euforii se probudili opět „kádrováci“. Jako jeden z prvních to odnesl novinář, spisovatel a hrdina odboje Julius Fučík. Fučík byl Němci popraven 8. září 1943. Jeho kádrovým nedostatkem je, že byl komunista, a tak se dnes hledají všechny cesty, jak z Fučíka udělat kolaboranta. Nic se neprokázalo. Špínu na něm nechali, občas ji přiživují.