Ti starší ještě pamatují obchody s názvem Koloniál. Právě pan Bajza z Poláčkova románu „Bylo nás pět“ prodával to voňavé koloniální zboží, které doputovalo z exotické dálky až do jeho obchodu. Ještě dlouho po válce jsme četli o vzácných surovinách, o sladkém životě koloniálních úředníků i laciné pracovní síle v koloniích. Jako školáci jsme záviděli Velké Británii její velikost, „nad jejíž říší slunce nezapadá“. Neuměli jsme si v hodinách zeměpisu představit tu nedozírnou její rozlohu 34mil km2.

Nerado se připomíná, že Británie, tak často v médiích zdůrazňovaná kolébka demokracie, vládla nad osudy stovek milionů obyvatel Afriky, Asie, Ameriky. Koloniální říše menšího rozsahu měla i Francie, Španělsko, Portugalsko a za těmito koloniálními mocnostmi se řadilo Holandsko, Belgie, Itálie, Německo. Zámořské koráby brázdily oceány, vozily zboží, suroviny, zlato, v útrobách lodí se tísnili černí otroci určení pro práci na plantážích při sběru kávy, bavlny, čaje.

Obchod s černými otroky dosahoval milionových čísel, jen v období 1801 – 1900 jich bylo přepraveno po moři přes 3 miliony. V letech 1701 – 1800 dokonce 6 milionů. Tedy těch, co tuto cestu hrůzy přežilo. Platilo se zcela určitě, jen za živé zboží. Koloniální mocnosti ze svých kolonií po staletí bohatly a žijí z toho dodnes.