Nálet si vyžádal 701 mrtvých, 1400 zraněných, 200 domů bylo zničeno, stovky dalších poškozeny. Nejvíce utrpěla oblast kolem Karlova náměstí, Nového Města, Vinohrad, Nuslí,…. Zcela vyhořel benediktinský klášter Na Slovanech, založený císařem Karlem IV. roku 1347.
Kolem tohoto náletu se chodí dnes po špičkách, není vhodné o něm mluvit. Tato tragická událost, která na Prahu dopadla před 76lety, se stovkami mrtvých, dostává každým rokem stále více ideologický nádech. Kolik zbývá posledních pamětníků této hrůzy ? Máme zapomenout ? Historici hledají omluvy, politici i média mlží. Dokladem zbytečnosti tohoto náletu na Prahu je, že nebyl zničen, ani jeden průmyslový objekt. Skutečný důvod náletu, nebyl ze strany Američanů nikdy objasněn. Jen dohady, dohady… Ve stejný den provedly USAAF a RAF další nesmyslný nálet na Drážďany. Stavební skvost na Labi hořel několik dnů. Nálet nepřežilo 30 000 lidí.
Německo v únoru 1945 mlelo už z posledního. Na východní i západní frontě šlo od porážky k porážce. Spojenci překročili Ardeny i Karpaty. Sovětská vojska bojovala 150km od Berlína a společně s 1. československým armádním sborem postupovala Slovenskem, osvobozeny byly Košice, Prešov, Poprad, …. Užívali jsme si první pocity svobody, ….
Nebyl to ale jediný nálet na Prahu a na další česká průmyslová města. V březnu 1945, byla Praha cílem amerických náletů na strojírenské objekty v Libni a Vysočanech. Zcela nesmyslný americký nálet byl proveden na plzeňskou Škodovku 25.dubna 1945, ten byl proveden dokonce jen několik dnů před slavnostním uvítáním americké armády v Plzni. I tento nálet vyvolává vážné pochybnosti o skutečném pozadí tohoto činu. V té době se již vědělo, že dle výsledků z Jalty Československo „spadne“ do sféry sovětského vlivu. V době náletu bylo těsně po Jaltské konferenci (4.- 11.2.1945 a právě ta rozhodla o poválečném uspořádání světa. A to může být to pověstné „čertovo kopýtko“. I přes úsměvy představitelů Vítězné koalice se začalo kalkulovat… Svět se začal dělit.
14.února slaví mladí lidé sv. Valentýna, ve stejný den před 76 lety umírali lidé, ale i děti na prahu svého života. Mezi nimi byla i 17letá klavíristka Eva Ladová, dcera malíře Josefa Lady, zabila jí americká bomba poblíž Emauz, když hledala své rodiče. Nálet z února 1945 byl jen maličkou kapičkou hrůzy, kterou museli prožívat lidé ve Varšavě, Stalingradu, Drážďanech, Hamburku a v dalších místech, přes které se přehnala „totální“ válka. Někdo moudrý řekl : „ Historie není, pokud není připomínána ! “ Držme se toho!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
