S polnicí nenávisti stovky honců vyrazily, jen místo zvěře začal hon na člověka. Neberou ohledy na nic. Pátrají v knihovnách, v archivech, vyrazili i na vesnické půdy, sklepy i staré truhly přehrabat, pod podlahu se podívat, stará vysvědčení zkontrolovat, školní brašnu nevynechat. Něco se přece musí z minulosti člověka vyšťourat! Hledat, hledat, člověka přidusit, nenechat na pokoji. Mnozí naši dědové, otcové, mohou o tom vyprávět. Smutné příběhy. Však i to jméno Křeček jim zní tak podivně, až podezřele.

JUDr. Stanislav Křeček není tím zajícem, který se po prvním výstřelu dá na bezhlavý útěk, ve svém životě vyzkoušel mnohé, dokonce i hornické povolání. Byl statečný v době, kdy mnozí o statečnosti jen mluvili. Stál v popředí událostí listopadu 1989. Je také spoluautorem „Prohlášení Československé strany socialistické“, které, jako první v médiích, zvedlo ze židle český a slovenský národ. Stál také u prvního dialogu mezi odstupující mocí a tou novou nastupující… Byl jedním z řečníků na balkonu Melantrichu. Ptám se vás, „hvězdná pěchoto“, je toho opravdu málo? Tak ještě přidám pro ty mladé, víte o tom, že je celoživotním skautem a nositelem nejvyššího skautského vyznamenání?