Veřejnost je od začátku zcela jednostranně informována (dezinformována!) mainstreamovým zpravodajstvím i řadou politiků a států, o údajném masakru v širší oblasti Srebrenici více než 8 000 muslimských zajatců (mužů, chlapců) armádou bosenských Srbů po pádu Srebrenici  v červenci 1995. Počty zmasakrovaných - popravených se zvýšily z původně udávaných kolem 7 000 na nynější počty. O šok z dezinformace se později postaral ministr obrany Německa Rudolf Scharping během událostí na Kosovu, nebývalým údajem o 30 000 zavražděných zajatců. Asi on uvedl pojem „Völkermord - genocida“ do tamních událostí. Fantasticky si vymýšlel i německý ministr zahraničí Joschka Fischer (J. Elsässer: „Kriegsverbrechen-Die tödlichen Lügen der Bundesregierung“, česky: Válečné zločiny -Smrtící lží Spolkové vlády - KONKRET, Hamburg, 2000).

Poprava zajatců je hrozný válečný zločin, ale zločin je i zvyšování nenávisti bezostyšným lhaním, zveličováním počtů údajně povražděných a promlčet počty skutečně padlých v měsíce trvajících bojích, zahájených násilnou secesí Chorvatů a Muslimů. Když se velitele UNPROFORU v Bosně, francouzského generála Philippa Morillona ptali, proč Srbové asi ty popravy dělali, řekl, že to byla pomsta za zničené a vyvražděné (přes 50) srbské vesnice jednotkami bosensko-hercegovských Muslimů kolem Srebrenici. Jejich poslední loupežná výprava a ničení srbských vesnic proběhla ještě v červnu 1995. Jako předseda Českého nadačního fondu přátel Srbů a Černohorců jsem řadu těch vesnic viděl.

Nyní je svět ohrožen falešnými a kriminálními postupy, které mají údajně zabránit „genocidě“ podobné té svým způsobem vzaté v úvahu („plánované“?) v Srebrenici a je tu agrese NATO proti Srbsku, zničení Iráku, zničení Libye, nyní i Sýrie. Vše v rámci jakési zrůdné „prevence“ a ochrany lidských práv.

Mám už 92 let. Žil jsem ještě před válkou a za války 20 let v Jugoslávii, kdy platilo heslo BRATR JE MILÝ AŤ JE JAKÉKOLI VÍRY a nerad píši tyto řádky pravdy, jak byla rozbita Jugoslávie, za vydatné „pomoci“ ze zahraničí.

Údajně popravení Muslimové byli postupně pohřbívaní od roku 2003, jak byli nalézáni na různých místech, na hřbitově - memoriálu „Potočari“. Byl jsem tam v roce 2014. Prý z etických důvodů nebyla žádná zodpovědná mezinárodní kontrola těch, kteří tam byli pohřbeni, jak a kdy zahynuli. Je tam údaj o „8 372“ srebrenických obětí, jejichž část je stále ještě jako „nezvěstná“. Musel by každý další objevený mrtvý „nezvěstný“ skutečně být popraven? Mezi „popravenými“ bylo i 3 tisíce mužů, kteří se účastnili za rok po „masakru“ voleb.