Ačkoli první světová válka zuřila teprve čtyři měsíce, lidem už bylo jasné, že se jedná o jednu z nejkrvavějších válek v dějinách. Vojáci obou stran uvěznění v zákopech čelili studenému a vlhkému zimnímu počasí a pokrytí bahnem se snažili uniknout před kulkami ostřelovačů. Kulomety každodenně dávaly "moderní" význam slovu "jatka".

Tam, kde prolévání krve téměř zevšednělo, kde se bojovalo se stejným zápalem proti bahnu i nepříteli, se o Vánocích roku 1914 stala podivuhodná věc. Muži, kteří se chvěli zimou v zákopech, byli přemoženi duchem Vánoc. Vojáci obou stran v jižní části yperského oblouku náhle odložili zbraně a (byt' jen dočasně) setkali se na území nikoho. K úžasu svých velitelů tak naplnili slova "mír na zemi a pokoj lidem dobré vůle".

Zákopy

Po zavraždění arcivévody Ferdinanda d'Este 28. června 1914 byt svět uvržen do války. Německo, které si dobře uvědomovalo, že mu hrozí boj na dvou frontách, se snažilo podle Schlieffenova plánu porazit západní protivníky dříve, než budou Rusové na východě schopni zmobilizovat své síly, což odhadovali na šest týdnů.

Třebaže Němci provedli mocný útok na Francii, dokázaly je francouzské, belgické a britské jednotky zastavit. Už však nebylo v jejich silách vytlačit je z Francie. Vše tak skončilo patovou situací. Obě strany se opevnily na dobytých pozicích a zakopali se.

Poté co tvář země zbrázdily zákopy, začalo období zimních dešťů. Voda zaplavovala úkryty, proměňovala je v bahnité díry — strašného nepřítele sama o sobě.