Čínský premiér Wen Ťia-pao přilákal ve čtvrtek do Varšavy plných šestnáct kolegů postkomunistických států Balkánu, střední Evropy a Pobaltí. Tedy cosi jako bývalou Varšavskou smlouvu a RVHP dohromady. Jenže místo jednotící síly Sovětů a druhé světové války tu působí komunistická Čína, její hromada peněz a naše komunistická minulost. 

Rozšíření hospodářských styků dosáhlo ohromující rychlosti. Obchodní výměna Číny se střední a východní Evropou reprezentovanou na summitu ve Varšavě je nyní tucetkrát větší, než před deseti lety a do tří let se má zdvojnásobit na sto miliard dolarů. Na evropské straně přitom má řada zemí s Čínou obchodní bilanci silně pasivní, Polsko pak zejména. 

Dobře si však pamatuji polskou povahu obchodníků z dob pádu železné opony. Koupit a dobře prodat bylo jejich silnou vášní. Není tedy asi náhodné, proč si polská povaha tak dobře rozumí s čínskou. Čína si zkrátka vybrala Polsko jako svou bránu k Západu. Nikoli ale jedinou. 

První kořeny v regionu mezi Baltem a Středomořím Čína zapustila už počátkem století v maďarské Budapešti. Kam to může vést, už v té době přímo vizionářsky napsal dnes už zaniklý magazín Far Eastern Economic Review.