Podle webových stránek Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), tento „od svého vzniku v roce 2008 vědecky zkoumá dvě nesvobodná období našich novodobých dějin: dobu nacistické okupace 1939-45 a dobu komunistické nadvlády 1948-1989, samozřejmě s přesahujícími roky. Zaměřuje se na protidemokratickou činnost bezpečnostních složek státu, ale také analyzuje okolnosti, za kterých může z demokratických podmínek vyrůst autoritativní režim. Vychází z předpokladu, že s lepším poznáním principů, na kterých bylo postaveno ovládání společnosti v minulosti, budeme schopni lépe se bránit současným i budoucím hrozbám omezování lidských práv.“

Bohužel, praxe i v případě ÚSTRu poněkud pokulhává za oficiálními proklamacemi určenými části veřejnosti, která postrádá kritické myšlení. Faktem je že aktivističtí nadšenci v řadách zaměstnanců ÚSTRu mohou v případě nekompetentního vedení, s podporou odborů, podobně jako v případě veřejnoprávních médií, deformovat původní poslání státní, resp. veřejnoprávní instituce. ČTK společně s Českou televizí a Českým rozhlasem zahlcují veřejnost různými jednostrannými informacemi. Ignorují informační zdroje, či názorové skupiny, které pokládají za nevhodné. Aktuálně jsou na black listu tzv. populisté. Svobodu přístupu k informacím tak zachraňují alternativní média.

Odborářští šéfové odmítají prezidentovu kandidátku

ÚSTR však alternativní ústav dosud nemá. Jeho zaměstnanci, sdruženi ne v jedné, nýbrž ve dvou odborových organizacích, zřejmě podporují své odborářské bosse Miroslava Vodrážku a Petra Blažka, kteří jejich jménem, aniž by přiložili zápis z příslušné odborářské schůze, zaslali Senátu PČR otevřený dopis. Dopis se snaží navodit dojem, že většina zaměstnanců ústavu senátory žádá o „kritické posouzení předpokladů“ spisovatelky a občanské aktivistky Lenky Procházkové coby kandidátky na post členky Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kterou na uvedenou pozici v ústavu, navrhl prezident Miloš Zeman.

Kandidátka Lenka Procházková je podle autorů dopisu „známá svými aktivistickými demonstrativními vystoupeními, při nichž nakládá s hodnocením minulostí velmi ideologicky. Používá propagandistický a demagogický styl, který je možné ilustrovat na několika jejích veřejných prohlášeních o historických událostech.“

Argumenty hraničí se sprostou pomluvou

Většina zmíněných hodnotících úsudků je naprosto trefná v případě propagandistů a manipulátorů veřejnoprávních médií, případně představitelů různých neziskovek. V případě signatářky Charty 77 a na současné poměry unikátně zorientovanou dámu, to však evokuje podezření ze sprosté pomluvy. Ostatně, autoři svými argumenty učinili více, než dokonalý duševní striptýz: